Jak se Šumava dělí na pláně, hornatiny a brázdy

Šumava se v geomorfologickém členění Česka dělí na šest podcelků a devatenáct okrsků. Nejsou to turistické oblasti, ale útvary vymezené podle tvaru reliéfu, a leckdy vedou jinudy, než byste čekali: Kašperské Hory ani Vimperk už do geomorfologického celku Šumava nepatří, kdežto Lipno nad Vltavou ano. Níž najdete všech šest podcelků s rozlohou a nejvyšším vrcholem, charakter krajiny každého z nich a vysvětlení, čím se odborné členění liší od toho, co se běžně nazývá Šumavou.

Šumava v geomorfologickém členění Česka

Geomorfologické členění je hierarchie od největších jednotek k nejmenším. Šumava v něm leží v provincii Česká vysočina a v podsoustavě Šumavská hornatina. Ta se dělí na čtyři celky: Šumavu, Šumavské podhůří, Novohradské hory a Novohradské podhůří. Celek Šumava se pak dělí na šest podcelků a ty na devatenáct okrsků. Kód celku je IB-1, takže třeba Kvildské pláně nesou označení IB-1A-2.

Dělení vychází z databáze geomorfologických jednotek, kterou v mapových službách zveřejňuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Jde o jinou vrstvu než hranice chráněných území: národní park, chráněná krajinná oblast a zóny a klidová území národního parku se s podcelky nekryjí a vznikly z jiných důvodů. Nekryjí se s nimi ani turistické oblasti Šumavy, podle kterých se plánují výlety.

Jak velká je česká Šumava a do kterých okresů zasahuje

Celek Šumava zaujímá na českém území asi 1 679 km², tedy zhruba jako Pardubický kraj zmenšený o pětinu. Podhůří je ještě větší, asi 2 418 km². Mezi krajními body české části je vzdušnou linií asi 94 km ve směru východ až západ a 102 km ve směru sever až jih, protože pohoří leží napříč, od severozápadu k jihovýchodu. Po této diagonále měří česká část asi 140 km. Celé pohoří je delší, protože pokračuje bavorskou a rakouskou stranou.

Celek Šumava leží ve dvou krajích a třech okresech: v Plzeňském kraji v okrese Klatovy, v Jihočeském kraji v okresech Prachatice a Český Krumlov. Podhůří k nim přidává ještě okres Strakonice. Nejvýš je Plechý s 1 378 m, nejnižší bod národního parku najdete u Rejštejna, kde Otava opouští park ve 570 m.

Starší texty o Šumavě často tvrdí, že je po Krkonoších a Jeseníkách třetím nejvyšším českým pohořím. Podle nejvyššího bodu na českém území to neplatí. Plechý je nižší i než Králický Sněžník, takže česká část Šumavy je v tomto srovnání čtvrtá. Jako celé pohoří je ale Šumava vyšší, protože její nejvyšší hora stojí za hranicí. Podrobný přehled vrcholů má článek hory a vrcholy Šumavy.

Šumavské pláně a jejich pět okrsků

Šumavské pláně jsou s asi 662 km² největším podcelkem a zároveň tím, který dal Šumavě povahu. Místo hřebenů a sedel tu najdete široká zarovnaná temena mezi 1 000 a 1 200 m, do kterých se zakusují mladá údolí. Právě na plochých temenech leží vrchoviště: co je slať a jak vznikla, vysvětluje samostatná stránka, přehled šumavských rašelinišť je pak jmenuje po oblastech.

Pláně se dělí na pět okrsků. Kvildské pláně jsou největší (asi 249 km²) a nesou nejvyšší bod podcelku, Velkou Mokrůvku s 1 370 m, dále Poledník s 1 315 m a obce Kvildu s Horskou Kvildou, Modravu a Zadov s Churáňovem. Knížecí pláně (asi 187 km²) se táhnou odtud k jihovýchodu a jsou nejprázdnější částí hor, s nejvyšším Žlíbským vrchem 1 133 m. Svojšská hornatina (asi 97 km²) je rozřezanější, patří do ní Srní, Huťská hora s 1 188 m a Křemelná s 1 125 m. Kochánovské pláně (asi 85 km²) na severozápadě přecházejí do podhůří a Javornická hornatina (asi 44 km²) je nejmenší okrsek celého celku.

Na pláních je nejchladněji v Česku a není to kvůli výšce. V bezlesých kotlinách se v noci drží studený vzduch, takže Jezerní slať nebo Horská Kvilda mívají nižší minima než vrcholy o 300 m výš. Jak k tomu dochází, rozebírá stránka podnebí Šumavy. Z hlediska výletů je to krajina na dlouhé rovné přejezdy po zpevněných cestách, v zimě na běžky, a část plání leží v klidových územích, kam se smí jen po vyhrazených trasách.

Železnorudská hornatina neboli Královský hvozd

Severozápadní konec pohoří má s pláněmi málo společného. Železnorudská hornatina (asi 209 km²) je skutečná hornatina se strmými svahy, kary a jezery pod nimi. Nejvyšší je Jezerní hora s 1 344 m, pod jejíž severní stěnou leží Černé jezero, a hned za ní Svaroh s 1 334 m. Druhé z dvojice, Čertovo jezero, je jediné české šumavské jezero, které odtéká do Dunaje.

Podcelek tvoří tři okrsky. Královský hvozd (asi 78 km²) je hraniční hřbet od Svarohu k Jezerní hoře a patří do něj i Špičák s 1 200 m. Jméno má po svazku královských svobodných rychet, které tu měly ve středověku hlídat hranici. Pancířský hřbet (asi 74 km²) je souběžný hřeben nad Železnou Rudou s Pancířem (1 214 m). Debrnická hornatina (asi 57 km²) je ta nejmenší a leží mezi nimi i severně od nich; překvapivě do ní patří jak Železná Ruda se Špičákem, tak Prášily. Pojem Železnorudsko, který uslyšíte na místě, je turistické označení téhle oblasti, ne geomorfologická jednotka.

Trojmezenská hornatina s Plechým a Smrčinou

Jihovýchodní konec hor je druhý největší podcelek (asi 370 km²) a nese nejvyšší bod české Šumavy i celého národního parku. Plechý (Plöckenstein) má 1 378 m a pod jeho karovou stěnou leží Plešné jezero. Druhá výrazná hora je Smrčina s 1 334 m nad Novou Pecí.

Pět okrsků tu pokrývá velmi rozdílnou krajinu. Plešská hornatina (asi 105 km²) je hraniční hřbet s Plechým a Trojmezím a leží v ní i Nová Pec s Jelení Vrchy. Lučská hornatina (asi 88 km²) sestupuje k Lipnu, a protože hranice podcelku vede až k vodě, patří do Trojmezenské hornatiny i Lipno nad Vltavou. Vítkokamenská hornatina (asi 74 km²) pokračuje za ním k rakouské hranici, Stožecká vrchovina (asi 59 km²) leží na severu u Stožce a Novopecká kotlina (asi 45 km²) je sníženina mezi nimi. Pojmenování Trojmezí patří konkrétnímu bodu na hranici tří států, ne celé hornatině.

Boubínská a Želnavská hornatina na jihovýchodě

Mezi pláně a Vltavu se vkládají dva menší podcelky, které nemají hraniční polohu, a přesto v nich stojí jedny z nejznámějších šumavských hor. Boubínská hornatina (asi 130 km²) má dva okrsky: Boubínský hřbet s Boubínem (1 362 m) a Bobíkem (1 266 m) a menší Včelenskou hornatinu. Boubín je jednou z nejvyšších hor české Šumavy a jeho prales je chráněný od roku 1858.

Želnavská hornatina (asi 187 km²) je naproti tomu nejméně známý podcelek. Knížecí hornatina v ní tvoří rozsáhlý zalesněný blok s nejvyšším Knížecím stolcem (1 235 m) a Lysou (1 228 m), ale celá ta část leží ve vojenském újezdu Boletice, takže volně přístupná není. Křišťanovská vrchovina na severovýchodě už klesá k podhůří. Tahle hornatina je zároveň území s největší koncentrací zaniklých obcí, protože se tu po roce 1945 sešlo vysídlení s vojenským prostorem.

Vltavická brázda, nejnižší část celku

Vltavická brázda (asi 121 km²) je mezi podcelky výjimka. Není to hornatina, ale protáhlá sníženina, kterou pohoří podélně rozděluje, a sleduje ji Vltava. Nejvyšší bod proto uvádět nelze; smysl má spíš dno, které se drží pod 800 m. Hornovltavická brázda vede od pramenné oblasti přes Volary k Mrtvému luhu, Dolnovltavická brázda pak pokračuje pod hladinou lipenské nádrže.

Krajina brázdy je plochá, zamokřená a mnohem teplejší než pláně nad ní. Teplá Vltava sem přitéká od pramene Vltavy pod Černou horou, u Volar se stéká se Studenou Vltavou a meandruje Mrtvým luhem, který je dnes nepřístupnou částí národního parku. Nádrž Lipno I, největší vodní plocha v Česku, zaplavila v letech 1952 až 1959 dolní část brázdy: zatopila 4 870 ha a její vzdutí měří 42 km.

Šumavské podhůří, kterému se běžně říká Pošumaví

Šumavské podhůří je samostatný geomorfologický celek, nikoli část Šumavy, a je plošně větší než ona. Jeho šest podcelků (Strážovská, Svatoborská, Vimperská, Bavorovská a Českokrumlovská vrchovina a Prachatická hornatina) tvoří pás vrchovin a kotlin mezi 500 a 1 100 m. Nejvyšší bod je Libín s 1 094 m nad Prachaticemi; další kopce téhle výškové kategorie shrnuje článek hory pod 1300 metrů.

Tady se odborné a běžné členění rozcházejí nejvíc. Kašperské Hory a Hartmanice leží v Sušické vrchovině, tedy v podhůří, stejně jako Vimperk ve Vacovské vrchovině, Prachatice v Libínské hornatině a Horní Planá i Frymburk v Českokrumlovské vrchovině. Pro turistu jsou to šumavská města, pro mapu geomorfologických jednotek města podhůří. Slovo Pošumaví je lidové a žádné pevné hranice nemá, zpravidla se jím myslí právě tenhle pás plus navazující pahorkatiny.

Bavorský les a Mühlviertel za hranicí

České členění končí na hranici, pohoří ne. Německá strana se jmenuje Bavorský les (Bayerischer Wald) a má vlastní dělení na Vorderer a Hinterer Bayerischer Wald; stojí v ní nejvyšší hora celého pohoří, Velký Javor (Großer Arber) s 1 456 m, a hned za ní Velký Roklan s 1 453 m. Národní park Bavorský les byl vyhlášen 7. října 1970 jako první německý národní park a dnes měří 24 945 ha. Co se kde na bavorské straně vyplatí, shrnuje rubrika Bavorský les.

Rakouská část pohoří patří k Mühlviertelu v Horních Rakousích a je výrazně nižší, protože jihovýchodní konec hor už jen pozvolna klesá k Dunaji. Pozor na dvě jazykové pasti: německé Böhmerwald znamená celé pohoří včetně české strany, kdežto Bayerischer Wald jen tu bavorskou. A Šumava nemá v němčině jednotný protějšek, proto se v textech o hranici vždy vyplatí říct, o které straně je řeč.

Brány Šumavy a města na okraji hor

Bránou se tradičně říká městu na okraji hor, odkud se do nich vjíždí a kde končí vlak nebo autobus. Je to označení praktické, ne geomorfologické, a sedí na Klatovy a Sušici na severu, Vimperk a Prachatice ve středu a Český Krumlov s Horní Planou na jihovýchodě; ze západní strany plní stejnou roli Železná Ruda. Z každé z nich vede do hor jiný směr a jiná část pohoří je odtud nejblíž.

Pro plánování z toho plyne jednoduché pravidlo: podcelek si vyberte podle toho, jakou krajinu chcete, a bránu podle toho, odkud se k ní dostanete. Na slatě a rovné přejezdy se jede přes Vimperk nebo Sušici na pláně, na kary a jezera přes Železnou Rudu do Železnorudské hornatiny, na nejvyšší vrcholy přes Horní Planou a Novou Pec do Trojmezenské hornatiny. Kde se smí zaparkovat a kam auto nesmí vůbec, řeší stránka parkování a vjezdy na Šumavě.

Nejvyšší vrchol každého podcelku

Výšky v tabulce pocházejí z digitálního modelu reliéfu ČÚZK a jsou zaokrouhlené na celé metry. Příslušnost každého vrcholu k podcelku jsme ověřili dotazem na jeho souřadnice v mapové databázi geomorfologických jednotek, ne podle názvu.

Mapa ukazuje nejvyšší vrchol každého podcelku a několik dalších hor, které se v textu objevují. Je z ní dobře vidět, že nejvyšší body neleží uprostřed pohoří, ale na hraničním hřbetu, a že pláně mezi nimi jsou vyšší než hornatiny na krajích.

Pokud si z celého členění chcete odnést jednu věc, pak tuhle: Šumava není hřeben s údolími po stranách, ale vysoko položená plošina, kterou na obou koncích zvedají hornatiny a podélně rozřezává brázda Vltavy. Proto se tu dá jít celý den po rovině ve 1 100 m a proto tu mrzne v kotlinách, a ne na kopcích.