Přehled šumavských rašelinišť a slatí po oblastech

Přehled šumavských rašelinišť drží pohromadě jediná ramsarská lokalita. Jmenuje se Šumavská rašeliniště, má číslo 494, platí od 2. července 1990 a dělí se na jedenatřicet dílčích ploch o celkové rozloze 10 224,5 hektaru. Projít se dá do čtyř z nich, zbytek leží v klidových územích nebo prostě tam, kam nevede cesta. Tahle stránka je jejich soupis podle oblastí s rozlohami, výchozími body a stavem k říjnu 2026. Co slať vlastně je a jak rašelina vzniká, vysvětlují rašeliniště a slatě na Šumavě.

Do čtyř slatí vede chodník, do ostatních se nesmí

Tři ze čtyř přístupných slatí leží v národním parku a jedna v chráněné krajinné oblasti. Všechny čtyři mají chodník, který vede jen po vymezené trase, a u všech platí, že mimo něj se nechodí. Údaje v tabulce jsme ověřili v říjnu 2026.

Nejpohodlnější z nich je Chalupská slať u Borových Lad. Měří 137 hektarů, uprostřed má jezírko o ploše 1,2 hektaru a kilometrová stezka k němu je bezbariérová. Začíná u informačního střediska Svinná Lada. Jezerní slať u Kvildy má půlkilometrový povalový chodník a vyhlídkovou věž a je ze všech čtyř nejrychlejší na projití. Tříjezerní slať nad Modravou stojí na konci více než tříkilometrové cesty, v zimě je stezka na slať zavřená. Kde se smí zaparkovat a kam autem nikoli, shrnuje stránka o parkování a vjezdech.

Soumarské rašeliniště je mezi těmi čtyřmi výjimkou hned dvakrát. Leží v chráněné krajinné oblasti, ne v národním parku, a do roku 1998 se v něm rašelina těžila průmyslově. Dnešní mokřad je výsledek revitalizace a okruh dlouhý 2,5 kilometru vede střídavě po poválce a přímo po rašelině. Povalové chodníky na Soumarském rašeliništi i na Chalupské slati Správa NP obnovila v projektu, který běžel od října 2021 do konce roku 2022 a stál 5 270 130 korun z evropských peněz.

Jedenatřicet dílčích ploch pod jednou ramsarskou lokalitou

Ramsarská úmluva chrání mokřady mezinárodního významu a Česko do ní přihlásilo čtrnáct lokalit. Šumavská rašeliniště jsou z nich plošně jedny z největších a zároveň nejvíc roztříštěné: nejde o jedno území, ale o jedenatřicet samostatných ploch od osmadvaceti hektarů po bezmála čtyři a půl tisíce. Hranice, ve kterých se dnes vedou, platí od února 2014. Seznam níž je řazený po oblastech a od největší plochy v každé z nich.

Názvy v seznamu nejsou totožné s názvy slatí, jak je znají turisté. Jedna dílčí plocha občas spojuje dvě sousední slatě, jindy naopak jedno pojmenované rašeliniště spadá do větší plochy. Rozloha dílčí plochy proto neříká, jak velká je samotná slať. Chalupská slať má 137 hektarů, ale dílčí plocha, která ji zahrnuje spolu s Novosvětskou slatí, jich má 254,5.

Modravské slatě zabírají skoro polovinu chráněné plochy

Modravské slatě jsou s 4 393 hektary zdaleka největší dílčí plocha celé lokality a spolu se Srnským lesem a Kostelním vrchem dávají dohromady 4 538 hektarů, tedy skoro polovinu chráněné rozlohy. Rozkládají se mezi Modravou, Srním a Prášily na náhorní plošině kolem tisíce metrů, v rašelinných a podmáčených horských smrčinách. Většina téhle plochy spadá do klidového území Prášilsko-Modravský hřeben a slatě, které samo měří 6 314 hektarů a je ze šesti klidových území národního parku největší. Vstup je v něm podle zákona o ochraně přírody možný jen po vyhrazených cestách.

Prakticky to znamená, že do Modravských slatí se nedostanete jinak než po značené trase přes jejich okraj. Tříjezerní slať je jediné místo uvnitř této plochy, kde stojí chodník a vyhlídka pro veřejnost. Bod, kde chodník končí, jsme v mapových službách Agentury ochrany přírody a krajiny ověřili v říjnu 2026 jako ležící v národním parku a mimo klidové území, hranice klidového území začíná kousek za ním.

Kolem Kvildy a Horské Kvildy je slatí nejvíc na malém prostoru

Osm dílčích ploch leží v pásu mezi Kvildou, Horskou Kvildou a Zhůřím. Dohromady mají asi 1 249 hektarů a patří k nim i obě slatě, do kterých se dá vejít. Nejrozlehlejší z nich jsou Zhůřské slatě (270,4 ha) v okolí zaniklé obce Zhůří, následuje Tetřevská slať (214,1 ha) a Mezilesní slať (181,5 ha). Nejmenší, rašeliniště pod Březovou horou, má 30,5 hektaru. Část těchto ploch kryje klidové území Kvildské slatě o rozloze 836 hektarů, jehož opatření obecné povahy vyvěsil obecní úřad Kvildy v červenci 2026.

Rovné dno slatí mezi kopci je důvod, proč tu v jasných nocích mrzne víc než na okolních vrcholech. Jezerní slať a Horská Kvilda patří k nejchladnějším místům v Česku a rekordy z nich se dodnes citují, i když část z nich naměřily neoficiální stanice. Podrobněji je rozebírá stránka o podnebí Šumavy.

Rašeliniště na Křemelné se dělí na osm oddělených ploch

Severozápadní křídlo lokality tvoří osm oddělených rašelinišť v povodí Křemelné na Kochánovských a Prášilských pláních, dohromady 1 084 hektarů. Největší z nich je Skelná (387,0 ha), následuje Hůrecká slať (164,1 ha) a Šmauzy (148,9 ha). Jména jako Nový Brunst, Frauental nebo Hohal připomínají osady, které tu stály před rokem 1945 a po vysídlení zanikly. Kudy odtud teče voda a proč je Křemelná tak nenápadná řeka, popisují šumavské potoky a řeky.

Celá tahle oblast je v klidovém území nebo stranou značených cest a žádné z osmi rašelinišť nemá chodník pro veřejnost. Nejblíž se k nim dostanete po trasách z Prášil a z okolí Železné Rudy, samotné slatě ale zůstávají stranou. Odděleně vymezené Novohůrecké slatě a Paseky tvoří další klidové území o rozloze 606 hektarů.

Mezi Černou horou a Knížecími Pláněmi leží slatě bez cest

Jižně od Kvildska leží sedm ploch, které turistické mapy obvykle nespojují do jedné skupiny, ačkoli spolu souvisejí. Černohorský močál (202,9 ha) a Ptačí nádrž (131,0 ha) se drží na svazích Černé hory, odkud podle běžně uváděného údaje pramení Teplá Vltava. Buková Slať (136,0 ha) a Tokaniště (69,2 ha) leží výš nad Kvildou, Splavské rašeliniště (175,2 ha), Žďárecká slať (109,6 ha) a Kotlina Valné (73,5 ha) níž směrem ke Knížecím Pláním a Borové Ladě.

Žádná z nich není zpřístupněná a u některých je důvodem i ochrana ptáků. Název Tokaniště mluví sám za sebe a Správa NP Šumava z téhož důvodu vyhlašuje na jaře dočasná omezení vstupu. Přesná místa výskytu ohrožených druhů se nezveřejňují, a to ani u rostlin: šumavská květena má na slatích řadu zvláště chráněných druhů včetně orchidejí, které zákon zakazuje trhat i jen přemisťovat.

Vltavský luh a nivy u Volar zadržují vodu v nejširším údolí

Pět dílčích ploch sleduje Vltavu od Volar k Lipnu a je mezi nimi největší souvislé území celé lokality. Vltavský luh má 2 086,4 hektaru a je to údolní rašeliniště, tedy luh, ne vrchoviště: voda sem přitéká z okolí a rašelina se tvoří v ploché nivě. Na něj navazují Velká Niva (144,4 ha), Malá Niva (120,3 ha), Spálený luh (75,8 ha) a Jezerní luh (28,2 ha) pod Novou Pecí. Velká Niva je navíc národní přírodní rezervací, stejně jako několik dalších rezervací a památek v okolí.

Vltavský luh patří do klidového území Údolí Vltavského luhu o rozloze 1 681 hektaru. Mrtvý luh u soutoku Teplé a Studené Vltavy, který starší průvodci vedou jako samostatnou rezervaci, je dnes jeho součástí a veřejnosti nepřístupný. Naopak Soumarské rašeliniště leží kousek na sever od této hranice v chráněné krajinné oblasti, a proto je jediným místem na horní Vltavě, kam se po rašeliništi projdete.

Krok mimo povalový chodník zůstane v rašeliníku roky

Rašelina přirůstá řádově o milimetr za rok, takže stopa vyšlapaná vedle chodníku drží v porostu roky. To je hlavní důvod, proč se na slatích chodí jen po poválce a proč je většina ploch ze seznamu úplně mimo cesty. Druhý důvod je právní: šest klidových území národního parku pokrývá 11 558 hektarů, tedy skoro sedmnáct procent jeho rozlohy, a pohyb je v nich mimo vyhrazené cesty zakázaný. Co kde platí, shrnuje návštěvní řád národního parku.

Stav slatí navíc není neměnný. Ve výroční zprávě za rok 2025 Správa NP Šumava uvádí výrazný pokles hladin v rašeliništích sycených podzemní vodou, zatímco plochy po revitalizaci vody naopak zadržují víc. Na chodníku to poznáte sotva, na vegetaci ano: suchopýry, rašeliníky a borovice blatka reagují na výšku hladiny během pár sezón.