Kolik přírodních rezervací a památek má Šumava a Pošumaví?

V okresech Prachatice, Český Krumlov, Klatovy a Strakonice, tedy na celé české Šumavě a v Pošumaví, vede Ústřední seznam ochrany přírody 227 maloplošných zvláště chráněných území: 7 národních přírodních rezervací, 8 národních přírodních památek, 100 přírodních rezervací a 112 přírodních památek. Níž najdete úplný seznam podle okresů, vysvětlení kategorií a návod, jak hranici chráněného území poznáte v lese. Výpis jsme pořídili z databáze Agentury ochrany přírody a krajiny ČR 26. září 2026.

Rezervace chrání ekosystém, památka spíš jednotlivost

Zákon o ochraně přírody a krajiny rozlišuje u maloplošných území čtyři kategorie a liší se v tom, co chrání a jak významné to je. Přírodní rezervace je menší území soustředěných přírodních hodnot s ekosystémy typickými pro danou oblast, třeba horská olšina, rašelinná smrčina nebo suťový les. Přírodní památka je útvar menší rozlohy s regionálním významem, nejčastěji geologický výchoz, naleziště nerostů nebo louka s jedinou vzácnou rostlinou; do téhle kategorie patří i místa, která vedle přírody formoval člověk, třeba opuštěný lom nebo bývalá obecní pastvina. Slovo národní před oběma názvy znamená, že hodnota území je jedinečná v celostátním nebo mezinárodním měřítku.

Na velikost se přitom spolehnout nedá. Největším územím v našem přehledu je přírodní památka Královský hvozd u Železné Rudy s 2 116 hektary, zatímco národní přírodní památka U Hajnice na Prachaticku měří necelý půl hektaru. Kategorie tedy neříká, jak velké území je, ale jak významné a co přesně se v něm chrání.

Kdo území vyhlašuje, se na Šumavě liší od zbytku kraje a stojí za to to vědět, protože podle toho poznáte, kde hledat platný předpis. Národní přírodní rezervace a památky vyhlašuje vyhláškou Ministerstvo životního prostředí. Totéž ministerstvo vyhlašuje i obyčejné přírodní rezervace a památky, pokud leží na území národního parku nebo v Chráněné krajinné oblasti Šumava; tuhle výjimku zákon jmenuje výslovně, spolu s Labskými pískovci. Mimo národní park a chráněné krajinné oblasti je vyhlašuje kraj svým nařízením, a v ostatních chráněných krajinných oblastech, u nás tedy v Blanském lese, nařízením Agentura ochrany přírody a krajiny. Péči o 78 z našich 227 území zajišťuje Správa Národního parku Šumava, 95 patří pod Krajský úřad Jihočeského kraje, 27 pod Krajský úřad Plzeňského kraje a zbytek pod regionální pracoviště Agentury. Vztah kategorií k zónám a ke klidovým územím národního parku rozebírá samostatná stránka o ochraně přírody v NP a CHKO Šumava.

K řadě území patří ještě ochranné pásmo. Zákon ho umožňuje vyhlásit všude kromě chráněných krajinných oblastí a slouží k tomu, aby se cenné jádro uchránilo před vlivy z okolí; uvnitř pásma jsou vyjmenované činnosti vázané na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody. Když pásmo vyhlášené není a orgán ochrany přírody zároveň neřekl, že území žádné mít nemá, je jím ze zákona pás do vzdálenosti padesáti metrů od hranice. Na mapách se kreslí přerušovanou červenou čarou, zatímco vlastní území plnou, na stromech v terénu ale značené není. V tabulkách níž uvádíme rozlohu samotného chráněného území, bez ochranného pásma.

Za rezervací se dá vyrazit, jen se z ní nesmí sejít z cesty

Do většiny přírodních rezervací a památek se dostanete, protože obecný zákaz vstupu pro ně neplatí. Jinak je to u národních přírodních rezervací: tam smíte jen po cestách, které orgán ochrany přírody vyznačil, a kolo necháte na silnici nebo na značené cyklotrase. Konkrétní omezení najdete v bližších ochranných podmínkách každého území a u těch šumavských v návštěvním řádu národního parku.

Nejnavštěvovanější je Boubínský prales nad Kubovou Hutí, chráněný od 30. června 1858 a dnes rozšířený na 686 hektarů. Do jádra rezervace se kvůli stovkám nebezpečných souší nesmí a Knížecí cesta zůstává zavřená, ale od 29. června 2023 dovede návštěvníky povalový chodník aspoň na hráz Boubínského jezírka ve výšce 920 metrů. Správa parku uvádí, že cesta k hrázi je sjízdná i s vozíkem a s kočárkem, zatímco výstup na vrchol už ne (stav v září 2026).

Druhou dvojicí, kterou zná každý, jsou Černé jezero a Čertovo jezero u Železné Rudy. Obě leží v jediné národní přírodní rezervaci o 208 hektarech, vyhlášené 31. prosince 1933 a naposledy přehlášené v listopadu 2010; chrání se tu horské smrčiny, kary a v Černém jezeře populace šídlatky jezerní. Odtud vede cesta dál k národní přírodní rezervaci Bílá Strž, kde Bílý potok padá přes kaskády o celkové výšce 14 metrů; Správa parku ji vede jako nejvyšší vodopád Šumavy a počítá na okruh od Špičáckého sedla necelých 19 kilometrů.

Mimo hlavní proud leží tři rezervace s úplně jiným podložím a jinou květenou. Přírodní rezervace Opolenec u Vimperku chrání na dvaceti hektarech lesní, luční a skalní společenstva na vápenci a k tomu paleontologická naleziště. Národní přírodní rezervace Vyšenské kopce nad Českým Krumlovem, vyhlášená už v roce 1951, stojí také na vápenci a hostí teplomilné druhy, které byste v horách nečekali. A národní přírodní rezervace Čertova stěna u Vyšného Brodu je balvanité moře nad Vltavou s reliktními bory, chráněné od roku 1935.

Menší cíle znají hlavně místní. Přírodní rezervace Milešický prales u Volar má necelých deset hektarů kyselé bučiny s přechodem do podmáčené smrčiny a chrání se od ledna 1948, tedy déle než většina území v přehledu. Amálino údolí mezi Kašperskými Horami a Nicovem je naopak rezervace liniová: 110 hektarů podél toku s mokřady a prameništi, jediné území v seznamu, které leží ve dvou z našich okresů zároveň. A největší plocha ze všech, přírodní památka Královský hvozd, není jedna scenérie, ale celý hřbet nad Železnou Rudou a Hamry, vyhlášený na konci roku 1991 kvůli geomorfologickým útvarům a přirozeným ekosystémům.

Nejstarším chráněným územím v přehledu ovšem není nic šumavského: Žofínský prales v Novohradských horách je chráněný od 28. srpna 1838 a Boubín je o dvacet let mladší. Správa Národního parku Šumava označuje Boubínský prales za druhý nejzachovalejší prales v Čechách, jiné zdroje mu dávají třetí místo podle stáří ochrany; pořadí se tedy liší podle toho, co se počítá.

Síť rezervací rostla hlavně v devadesátých letech

Data o vyhlášení ukazují, kdy se ochrana krajiny na jihozápadě Čech budovala. Do konce druhé světové války vzniklo z dnešních 227 území jen osm. Zlom přišel v osmdesátých letech (37 území) a hlavně v devadesátých, kdy přibylo 88 dalších, tedy skoro čtyřicet procent celé sítě. Po roce 2000 tempo kleslo na 41 území v prvním desetiletí a 27 ve druhém. Od roku 2021 přibylo sedm nových, poslední z nich přírodní památka Ptačí hrádek u Českého Krumlova z března 2025.

Druhá věc, kterou z dat poznáte, je přehlašování. U 37 území je poslední platný předpis mladší než rok 2017, protože starší vyhlášky okresních národních výborů se postupně nahrazují novými nařízeními a vyhláškami s přesněji popsaným předmětem ochrany. V roce 2026 se to týkalo přírodních rezervací Lipka a Dívčí kámen a v červnu i Žofínského pralesa. Datum v našich tabulkách je proto datum prvního vyhlášení, ať je vidět, jak dlouho území chráněné je; aktuální předpis ke každému území najdete v Ústředním seznamu ochrany přírody, na který odkazujeme ve zdrojích.

Sedm národních rezervací a osm národních památek

Tahle patnáctka je to nejcennější, co v okolí Šumavy je, a každou z nich vyhlásilo ministerstvo vyhláškou. Dvě národní přírodní památky, Blanice a Prameniště Blanice, chrání populaci perlorodky říční; přesné úseky toku tu neuvádíme záměrně, protože jde o kriticky ohrožený druh. Velká Niva u Volar je naopak rozlehlé nivní rašeliniště s blatkovým borem.

Sedmdesát chráněných území na Prachaticku

Prachaticko drží dvě národní přírodní rezervace, tři národní přírodní památky, 26 přírodních rezervací a 39 přírodních památek. Těžiště leží v masivu Boubína a v povodí Blanice, kde se chrání perlorodka, a pak v pásu vápenců kolem Vimperka. Okres sahá až ke Kvildě a na Šumavské pláně, takže se tu potkávají rašeliniště nad tisíc metrů s teplými stráněmi v údolí Volyňky.

Čtyřiasedmdesát území v okrese Český Krumlov

Českokrumlovsko má tři národní přírodní rezervace, jednu národní přírodní památku, 28 přírodních rezervací a 42 přírodních památek. Část z nich ale se Šumavou nesouvisí: okres zasahuje do Novohradských hor, kde leží Žofínský prales i přírodní památka Pohoří na Šumavě, a do Chráněné krajinné oblasti Blanský les s vrcholem Kleť. Šumavskou část zastupuje okolí Lipna, Vltavský luh a vápence u Černé v Pošumaví.

Pětapadesát území na Klatovsku

Klatovsko má dvě národní přírodní rezervace, dvě národní přírodní památky, 35 přírodních rezervací a 16 přírodních památek, tedy jako jediný okres v přehledu výrazně víc rezervací než památek. Sedí to s krajinou: Královský hvozd, Prameniště u Čachrova nebo Zhůřská hnízdiště jsou rozlehlé lesní a rašelinné celky, ne drobné výchozy. Okres přitom sahá od Prášil a hřebene nad Železnou Rudou až do nížiny u Klatov, kde stojí třeba arboretum Americká zahrada v Chudenicích z roku 1970.

Třicet území na Strakonicku

Strakonicko je z celé čtveřice nejchudší na chráněná území a nemá ani jednu národní přírodní rezervaci, zato dvě národní přírodní památky: Kocelovické pastviny s hořečkem drsným Sturmovým a Rovnou s hořcem jarním. Většina zdejších lokalit jsou malé louky, pastviny a rybniční litorály v Pootaví a na Blatensku, tedy v podhůří, kam Šumava přechází. Nejznámější je asi Kadovský viklan, přírodní památka o pouhých čtrnácti arech.

Hranici poznáte podle dvou červených pruhů na stromě

Značení hranic určuje vyhláška č. 45/2018 Sb. Na hraniční sloupky a na hraniční stromy se maluje dvojice červených pruhů, každý 5 centimetrů široký, oddělená stejně širokou mezerou. Horní pruh obíhá celý obvod, dolní jen tu část, která míří do nechráněného území. Když tedy přicházíte zvenku, vidíte pruhy dva; když se otočíte zevnitř rezervace, vidíte jen jeden. Značky se umisťují tak, aby na jednu bylo za denního světla vidět z předchozí. Stejné pruhy mají i hranice klidových území národního parku, takže samotný pruh vám neřekne, do čeho vstupujete, jen že někam vstupujete.

K pruhům patří i tabule. Národní parky, chráněné krajinné oblasti a obě národní kategorie se označují tabulí s velkým státním znakem, obyčejné přírodní rezervace a památky tabulí s malým státním znakem. Tabule stojí u přístupových cest, ne po celém obvodu, takže do území můžete vejít i tam, kde žádnou neuvidíte.

Chráněné území není totéž co zóna národního parku ani co klidové území. Zóna říká, jak se o les nebo louku pečuje, klidové území omezuje pohyb lidí a stanovuje ho opatřením obecné povahy ministerstvo. Rezervace a památka jsou naproti tomu samostatné právní kategorie, které mohou ležet uvnitř parku i daleko od něj, třeba horská smrčina na hřebeni a vápencový lom v údolí zároveň. Další texty o zdejší přírodě Šumavy najdete v naší rubrice.