Květena Šumavy od slatí po vrcholové kary

Květena Šumavy se mění s každou stovkou metrů i s tím, jestli stojíte na suché suti, nebo v rašeliníku. Na jednom dni chůze potkáte masožravou rosnatku, severskou břízu vysokou po kolena i vysokohorské byliny v karu pod jezerem. Tenhle text ukazuje, co kde roste, kdy to kvete a kudy se k tomu dostanete, aniž byste rostlinám uškodili.

Proč na Šumavě roste tolik různých rostlin

Pestrost šumavské květeny nedělá teplo, ale kombinace tří věcí: výškový rozdíl zhruba osmi set metrů mezi podhůřím a nejvyššími vrcholy, hodně srážek a plochý reliéf náhorních plání, na kterých voda zůstává stát. Lesníci řadí šumavské lesy do šestého až osmého lesního vegetačního stupně, tedy od smrkových bučin po smrčiny, a nad zhruba 1 100 metry je smrk přirozeně hlavní dřevinou. Vedle lesa se ale do stejného prostoru vejdou vrchoviště, podmáčené louky, skalní sutě i dna ledovcových karů, a každé z těch stanovišť má svou vlastní sestavu rostlin.

Kolik druhů cévnatých rostlin tu dohromady roste, žádný oficiální přehled jednoznačně neuvádí a čísla, která kolují po internetu, se liší podle toho, jaké území se počítá. Soustavný výzkum vede česko-bavorský projekt Květena Šumavy, který v posledních sezónách řešil hlavně obtížně určitelné skupiny. V roce 2023 jeho botanici popsali, že šumavské časně kvetoucí světlíky od Rybárny se geneticky i tvarem liší od podobných rostlin ze Sudet, a na Roklanu našli psineček skalní, odkud do té doby hlášený nebyl. Jména rostlin v tomhle textu odpovídají databázi Pladias, stav v říjnu 2026.

Na slatích roste masožravá rosnatka i trpasličí bříza

Nejzvláštnější rostliny najdete na rašeliništích. Rašelina je chudá na dusík, a tak si ho některé byliny opatřují jinak. Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) i vzácnější rosnatka anglická (Drosera anglica) lapají hmyz na lepkavé kapky, tučnice obecná (Pinguicula vulgaris) na mastně se lesknoucí listovou růžici. Rosnatky kvetou od června do srpna, tučnice od května do června.

Kolem nich roste kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia) s růžovými zvonky, klikva bahenní (Vaccinium oxycoccos), jejíž tenké stonky se plazí přímo v rašeliníku, a nenápadná blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris), kterou vyhláška řadí mezi kriticky ohrožené. Nápadné bílé chomáčky suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum) nejsou květy: ten kvete nenápadně už od března, chomáčky jsou plody a dozrávají později.

Na okrajích vrchovišť roste borovice blatka, tedy blatka (Pinus uncinata subsp. uliginosa), nízká křivolaká borovice, která jinde v Česku chybí. Spolu se smrkem tvoří rašelinné bory a rašelinné smrčiny, les tak nízký, že z povalového chodníku vidíte přes koruny. Správa Národního parku Šumava mezi významnými druhy slatí jmenuje ještě plavuňku zaplavovanou, všivec bahenní a prstnatec májový rašelinný.

Lesní podrost se mění s nadmořskou výškou

V bučinách a jedlobučinách nižších poloh kvete podrost brzy na jaře, než se buky zazelenají. Kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) kvete od dubna do května, věsenka nachová (Prenanthes purpurea) až od července do září. Typickou šumavskou bylinou těchto lesů je dřípatka horská (Soldanella montana), která kvete od dubna do června a najdete ji i ve znaku Správy parku.

Výš, v horských smrčinách, je podrost chudší a vládne mu borůvka, třtina chloupkatá a mechy. Mezi nimi roste sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), podbělice alpská (Homogyne alpina) a plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), která nekvete, ale vytrušuje od července do září. Na vlhkých místech v nejvyšších polohách kvete od července do září oměj šalamounek (Aconitum plicatum), nejjedovatější rostlina Šumavy. Nesahejte na něj a nedávejte ho dětem do ruky.

Horské louky drží jen díky kosení a pastvě

Louky kolem Kvildy, Horské Kvildy a Modravy nejsou původní krajina, vznikly po vykácení lesa a bez sekání by znovu zarostly. Právě na nich kvete od června do srpna prha arnika (Arnica montana), od května do června upolín nejvyšší (Trollius altissimus) a zvonečník černý (Phyteuma nigrum). Vlhké louky patří orchidejím: prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) kvetou od května do července.

Nejpozději ze všech, od srpna do října, kvete hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica). Je to endemit Českého masivu, roste tedy na světě jen tady a v okolních pohořích, a patří mezi kriticky ohrožené druhy. Jeho porosty potřebují krátce sečenou nebo spasenou louku a reagují na každý rok, kdy se na ně zapomene. Od července do září kvetou na horských loukách i modré kalichy hořce panonského (Gentiana pannonica), kterému se na Šumavě říká hořec šumavský.

V karech a na sutích přežívají vysokohorské druhy

Ledovcové kary pod Černým jezerem a dalšími ledovcovými jezery jsou vlhké, stinné a chladné a svahy pod nimi se pravidelně sypou. Taková místa svědčí vysokým bylinám, kterým botanici říkají vysokobylinné nivy: havez česnáčková (Adenostyles alliariae) kvete od července do srpna, mléčivec alpský (Cicerbita alpina) od června do července, kýchavice bílá Lobelova vytáhne lodyhu výš než člověka. Roste tu i čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), který Červený seznam vede jako silně ohrožený.

Kamenná moře na vrcholech a slunné sutě naopak patří mechům, lišejníkům a kapradinám. Žebrovice různolistá (Blechnum spicant) má dva druhy listů, nižší rozložené a vyšší vzpřímené výtrusné, a podle Červeného seznamu jde o vzácnější druh vyžadující pozornost. Většina karů a sutí leží v klidových územích, kam se mimo vyhrazené cesty nesmí.

Co na Šumavě zbylo z doby ledové

Když ledovce ustoupily, zůstaly na nejchladnějších a nejmokřejších místech severské druhy, které jinde v Česku chybějí. Nejznámější je bříza trpasličí (Betula nana), keřík sotva po kolena, který kvete v dubnu a květnu a v Červeném seznamu stojí jako kriticky ohrožený vzácný druh. Na vrchovištích roste také šicha černá (Empetrum nigrum).

Zvláštní případ jsou šídlatky, výtrusné rostliny rostoucí pod hladinou. Šídlatka jezerní (Isoëtes lacustris) roste v Česku jen v Černém jezeře, šídlatka ostnovýtrusá (Isoëtes echinospora) jen v Plešném jezeře. Obě jsou kriticky ohrožené a obě jsou pod vodou, takže je z břehu neuvidíte. Kyselé deště obě populace poškodily a jezera se z okyselení teprve zotavují.

Kdy co kvete od dubna do října

Termíny posouvá nadmořská výška: na pláních kolem tisíce metrů začíná kvetení i o dva až tři týdny později než v nižším Pošumaví. Měsíce níž odpovídají době kvetení v celém Česku podle databáze Pladias, na Šumavě proto počítejte spíš s jejich druhou polovinou.

• Duben a květen: kyčelnice devítilistá v bučinách, dřípatka horská, bříza trpasličí, nenápadné květy suchopýru.
• Květen a červen: tučnice obecná, upolín nejvyšší, všivec lesní, prstnatec májový, kyhanka sivolistá a blatnice bahenní na slatích.
• Červen a červenec: rosnatky, klikva bahenní, mléčivec alpský v karech, vemeník dvoulistý, sedmikvítek ve smrčinách.
• Červenec a srpen: prha arnika, koprník štětinolistý, havez česnáčková, hořec panonský, oměj šalamounek.
• Srpen až říjen: hořeček mnohotvarý český, poslední hořce, zbarvené slatě s klikvou a brusinkou.

Kudy za květenou, aniž byste ji sešlapali

Na slatích se nikdy nesestupuje z chodníku: rašeliník roste milimetry za rok a šlápota v něm zůstane roky. Pohodlně a bez škody si květenu vrchovišť prohlédnete ze tří tras. Chalupská slať u Borových Lad má kilometrovou bezbariérovou stezku od parkoviště a informačního střediska Svinná Lada. Jezerní slať u Kvildy nabízí vyhlídkovou věž a široký povalový chodník, parkoviště je přímo u silnice na Horskou Kvildu. Tříjezerní slať leží něco přes tři kilometry od Modravy a autem k ní nedojedete; v zimě bývá chodník zavřený.

Za lesní květenou se vyplatí Boubínský prales, chráněný od roku 1858, kde se chodí jen po vyznačených cestách. Mrtvý luh, největší údolní rašeliniště Šumavy, je naopak veřejnosti nepřístupný a na jeho okraj se nechodí ani po vlastní ose. Kde smíte nechat auto, shrnuje článek o parkování a vjezdech; mimo obce se v parku parkuje jen na vyhrazených plochách. Před výletem si ověřte výstrahy a uzavírky Správy NP, protože klidová území se v roce 2026 vyhlašují nově a mezi prameny Vltavy a Plesnou platí do 31. prosince 2026 území s omezeným vstupem (stav v říjnu 2026).

Chráněné rostliny se nesmějí trhat ani vykopávat

Zvláště chráněné druhy vyjmenovává příloha II vyhlášky č. 395/1992 Sb. a je jich 487 ve třech stupních: kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené. Podle § 49 zákona č. 114/1992 Sb. je zakázáno je sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat i držet a chráněn je i jejich biotop, tedy místo, kde rostou. Na kytici z horské louky to dopadá tvrdě: prha arnika, upolín, prstnatec i hořce jsou chráněné všechny.

Druhou, nezávislou stupnici dává Červený seznam cévnatých rostlin ČR (Grulich 2017, Příroda 35), který hodnotí skutečné ohrožení bez ohledu na vyhlášku. Obě stupnice se nekryjí: zvonečník černý zákon nechrání, Červený seznam ho vede jako ohrožený, a naopak. Konkrétní lokality vzácných druhů na tomhle webu nenajdete a hledat je nemá smysl ani v mapách; rostliny jim ubližují sběratelé i vyšlapané pěšiny. Fotit se smí, kopat ne. Přehled chráněných území Šumavy a Pošumaví, ve kterých zdejší květena roste, dává samostatný článek, širší souvislosti příroda Šumavy.