Kostely, kaple a poutní místa Šumavy

Kostely a kaple jsou na Šumavě často to poslední, co po lidech zůstalo. Stojí na návrších nad vesnicemi, u pramenů, na místech, kde dnes roste les. Vybrali jsme dvě desítky sakrálních staveb, ke kterým se dá dojít nebo dojet, a u každé říkáme, kde je, proč tam jet a jestli se dostanete dovnitř. Úplný seznam chráněných staveb vede Národní památkový ústav, odkaz najdete ve Zdrojích.

Co z církevní krajiny Šumavy zbylo

Hustota kostelů, kaplí a božích muk na Šumavě odpovídá tomu, jak zalidněná hora do poloviny 20. století byla. Sklářské osady, dřevorubecké samoty a horské vsi měly svůj kostel, kapli nebo aspoň výklenkovou kapličku u cesty. Po vysídlení německého obyvatelstva a po zřízení hraničního pásma zůstala část staveb bez farnosti a bez údržby, část srovnaly demolice. Podrobněji o tom píšeme v článku Zaniklé obce na Šumavě.

Většina dochovaných kostelů je kulturní památkou. Velká část z nich byla zapsána do státního seznamu 3. 5. 1958, tedy při plošném prohlašování po vydání prvního poválečného památkového zákona. Dnes památkovou ochranu upravuje zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a přesný status každé stavby najdete v Památkovém katalogu Národního památkového ústavu. Stav podle katalogu jsme ověřovali v září 2026.

Boží muka a výklenkové kapličky u polních cest tvoří nejméně nápadnou, ale nejpočetnější vrstvu. Bíle líčený hranolový pilíř se stříškou z tašek nebo žulový sloupek s křížkem stával na rozcestí, u hranice pozemku nebo na místě neštěstí. Mnohé z nich obnovily po roce 2000 obce a spolky, jiné se z map vytratily. Kdo jede po Šumavě pomalu a po vedlejších cestách, potká je takřka všude.

Poutní místa, kam se chodí dodnes

Poutní tradice na Šumavě přežila i čtyřicetileté přerušení. Někde na ni navázaly farnosti, jinde spolky a rodáci z Bavorska, kteří se k rodným vsím vracejí.

Dobrá Voda u Hartmanic. Kostel svatého Vintíře nad Hartmanicemi je kulturní památkou od 3. 5. 1958, a to spolu s kaplí nad studánkou a ohradní zdí. Vintíř byl poustevník, který v 11. století žil v okolních lesích a podle tradice vyznačil cestu z Čech do Bavorska. Uvnitř najdete skleněný oltář Vladěny Tesařové. Praktické informace jsme sepsali na samostatné stránce Dobrá Voda u Hartmanic, kde je i Muzeum Dr. Šimona Adlera.

Stožecká kaple. Poutní kaple Panny Marie, v katalogu vedená jako Mariánská, stojí v lese nad Stožcem a je kulturní památkou od 3. 5. 1958 (rejstříkové číslo 25383/3-3761). Váže se k ní pověst o slepém pastýři a prameni pod skalou. Vede k ní značená cesta ze Stožce, kousek se stoupá.

Kostel svaté Máří Magdalény u Zbytin. Barokní poutní kostel na návrší je vidět zdaleka, stojí u staré soumarské cesty a pouť se tu koná v neděli po svátku Máří Magdalény. Od nádraží ve Zbytinách k němu vedou asi 3 km po značené cestě, popis má stránka Kostel sv. Máří Magdalény u Zbytin.

Kájov. Poutní areál s kostelem svatého Mikuláše patří k nejstarším v jižních Čechách a je kulturní památkou od 3. 5. 1958. Leží už v podhůří, na dohled od Českého Krumlova, takže se dá spojit s cestou na Lipno.

Vyšší Brod a Maria Rast. Cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě, který založil roku 1259 Vok z Rožmberka, je kulturní památkou od 3. 5. 1958; v klášterním kostele je uložen Závišův kříž, chráněný samostatně od 30. 8. 2001. Nedaleko, na katastru Loučovic a Vyššího Brodu, leží poutní místo Maria Rast, prohlášené kulturní památkou teprve 2. 9. 2013.

Zlatá Koruna. Druhý cisterciácký klášter kraje, založený roku 1263 Přemyslem Otakarem II., je kulturní památkou od 3. 5. 1958. Od roku 2005 je navíc chráněné celé vesnické jádro kolem něj.

Kostely v horských obcích a městech

Kostel v horské obci býval nejvyšší a nejpevnější stavbou v širokém okolí. Tyhle jsou dobře dostupné a stojí v místech, kudy stejně povede vaše cesta.

Kašperské Hory se k vrcholné éře hornictví hlásí i uvnitř kostela; město a jeho okolí popisuje náš průvodce obcí Kašperské Hory. Kvilda leží nejvýš ze všech šumavských obcí a kostel svatého Štěpána je na ní první, co uvidíte; praktické věci shrnuje průvodce Kvilda. V Srní je kostel Nejsvětější Trojice orientačním bodem rozptýlené obce, která se táhne několik kilometrů. Volary a Prachatice spojuje Zlatá stezka, obchodní cesta, po které se do Čech vozila sůl.

Kaple u studánek a v lesních samotách

Menší stavby stojí obvykle tam, kde vyvěrá voda. Pramen býval důvodem, proč se sem chodilo, a kaple přišla později.

Kaple Na Radosti u Vimperka. Malou kapli Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v lesní samotě nechal postavit vimperský tiskař Johann Steinbrener. Po desetiletích chátrání ji opravily Lesy ČR a v říjnu 2016 byla znovu požehnána. Popis cesty má stránka Kaple Na Radosti u Vimperka.

Pramenná kaple v Dobré Vodě. Kaple nad studánkou u kostela svatého Vintíře je chráněná společně s kostelem. Voda z pramene se tu odedávna nosila domů a chodí se pro ni dodnes.

Výklenkové kapličky u cest. Nejvíc jich zůstalo v Pošumaví, kde krajinu neprořídlo hraniční pásmo. Bývají u rozcestí, u lip nebo na kraji pole a mnohé nemají žádné jméno, jen letopočet a jednoduchý obrázek. Pokud najdete kapličku čerstvě omítnutou, je za tím skoro vždy místní spolek nebo rodina, která se o ni stará.

Co se stalo se stavbami v pohraničním pásmu

Hraniční pásmo vyhlášené v dubnu 1950 odřízlo od světa desítky osad. Zakázané pásmo, široké zhruba dva kilometry, bylo vysídleno a domy v něm postupně strženy. Kostely zůstávaly stát déle než vesnice kolem nich, protože jejich demolice byla nákladná a nápadná, ale nakonec přišly na řadu také.

Kostel svatého Jana a Pavla v Kapličkách. Obec Kapličky (Kapellen) na Vyšebrodsku se bourala od 50. let, kostel odstřelili 4. 6. 1959. Dnes tu stojí kříž a torzo strážní věže.

Kostel svatého Martina v Novém Světě. Farní kostel u Borových Lad byl kulturní památkou od roku 1963, ochrana z něj byla sejmuta a v roce 1976 ho odstřelili. Na jeho místě je dnes pietně upravený půdorys se skleněnou postavou světce a obnovený hřbitov; rok obnovy se ve zdrojích liší, uvádí se 2006 i 2010. Cestu popisuje stránka Kostel sv. Martina v Novém Světě.

Knížecí Pláně. Ves založená roku 1792 byla v 50. letech srovnána se zemí, hřbitov obnovili rodáci a dobrovolníci v roce 1991. Kostel se nedochoval, zůstaly náhrobky a obrys.

Obnova těchto míst je většinou dílem spolků, obcí a bývalých obyvatel, ne státu. Proto se stav rok od roku mění: přibývají informační tabule, opravené zdi a kříže. Když někde narazíte na čerstvou omítku, bývá za ní dlouhá sbírka.

Kdy se dostanete dovnitř a jak se chovat

Většina venkovských kostelů na Šumavě je běžně zamčená. Otevřeno bývá před bohoslužbou a o pouti, jinak se klíč půjčuje na faře, na obecním úřadě nebo v informačním centru. Řada kostelů se otevírá také během celostátní akce Noc kostelů, která připadá na jaro; termín pro příští rok vyhlašují pořadatelé s předstihem a bývá na webu akce.

U poutních kaplí ve volné krajině se počítá s tím, že přijdete pěšky. Auto necháte v obci, poslední kilometry jdete po značce. V zimě nebývají cesty k odlehlejším kaplím prohrnuté a stopa může vést jinudy.

• Uvnitř kostela nefotografujte s bleskem a nechoďte za mříž, pokud je loď oddělená.
• Při bohoslužbě dovnitř vstupte jen tehdy, když se jí chcete zúčastnit.
• Na hřbitovech u zaniklých obcí nechte předměty tam, kde jsou. Řada náhrobků se sem vrátila po desetiletích hledání.
• Pes zůstává venku, i když je kostel otevřený.
• Do kasičky na opravu přispějte radši přímo v kostele než do sbírky na cestě.

Kompletní přehled chráněných sakrálních staveb včetně jejich rejstříkových čísel vede Památkový katalog Národního památkového ústavu. Hledá se v něm podle obce a katastru, u každé položky je datum prohlášení i popis. Historické souvislosti dalších památek najdete v rubrice Historie Šumavy.