Zaniklé obce na Šumavě

Zaniklé obce na Šumavě jsou vesnice, osady a samoty, které se vylidnily po vysídlení německého obyvatelstva v letech 1945 a 1946 a které pak většinou zbořila armáda v hraničním pásmu nebo ve vojenských prostorech. Po většině zůstaly jen základy, hřbitovy, kříže a stromořadí. Některá místa mají pietně upravené hřbitovy a informační panely a dojdete k nim pěšky nebo na kole, jiná leží ve vojenském újezdu, kam bez povolení nesmíte.

Proč na Šumavě zanikly desítky obcí

Na zániku se podílely tři různé příčiny, které se v čase překrývaly:

• Vysídlení Němců. Po druhé světové válce musela většina německy mluvících obyvatel Šumavy odejít. Rámec dala Postupimská konference v roce 1945, první vlna téhož roku proběhla bez pravidel, organizovaný odsun v roce 1946. Česky se mluví o odsunu nebo vysídlení, německy o Vertreibung. Dosídlení horských vesnic bylo často jen krátkodobé; podle Správy NP Šumava se opuštěné a chátrající domy staly pro vysídlené pohraničí typickými.
• Hraniční pásmo. Od počátku 50. let armáda vesnice u hranice vysídlila a zbořila, aby v zakázaném pásmu u železné opony nezůstali lidé ani domy.
• Vojenské prostory. Území vysídlených vesnic na Prášilsku (prostor Dobrá Voda) a u Boletic převzala armáda pro výcvik a většinu staveb odstranila.

Několik vesnic u Vltavy navíc zmizelo v 50. letech pod hladinou Lipenské nádrže.

Jedno číslo pro celou Šumavu neexistuje, protože záleží na tom, co počítáte. Komunitní databáze Zaniklé obce a objekty eviduje v září 2026 v okrese Prachatice 235, v okrese Český Krumlov 423 a v okrese Klatovy 260 zaniklých míst. Čísla platí pro celé okresy a zahrnují i samoty a jednotlivé objekty, takže počet zaniklých obcí na samotné Šumavě z nich vyčíst nejde.

Hraniční pásmo a vojenské újezdy

Hraniční pásmo bylo vyhlášeno v dubnu 1950. O rok později byly za pohraniční území prohlášeny mimo jiné okresy Klatovy, Sušice, Vimperk, Prachatice, Český Krumlov a Kaplice. Zakázané pásmo široké zhruba 2 km bylo vysídleno, do hraničního pásma, místy hlubokého 12 až 15 km, se smělo jen na povolení. Stavby v zakázaném pásmu armáda do konce 50. let zbořila. Od roku 1952 stály na hranici drátěné zátarasy pod vysokým napětím, proud z nich zmizel v prosinci 1965. Zakázané pásmo bylo zrušeno v roce 1964 a hraniční zúženo zhruba na 1 až 3 km (Ústav pro studium totalitních režimů, ÚSTR).

Vojenský prostor Dobrá Voda zahrnoval Prášilsko se Stodůlkami a Hůrkou. Podle dostupných údajů vznikl v roce 1952 a vláda ho zrušila koncem roku 1991; dnes jeho území leží v národním parku. Nepleťte si ho s poutním místem Dobrá Voda u Hartmanic.

Vojenský újezd Boletice existuje dodnes. Při zmenšení k 1. lednu 2016 z něj vznikla obec Polná na Šumavě, zbytek zůstal bez obyvatel. Podle režimových a bezpečnostních opatření újezdního úřadu (stav v září 2026) je vstup bez povolení zakázaný, veřejnost smí jen projet dvě vyznačené účelové komunikace u Chvalšin a Boletic a navštívit okolí rybníka Nový u Kájova. V újezdu se nesmí fotografovat. Na pietní akce a návštěvy potomků starousedlíků vydává úřad hromadné povolení a občas pořádá i akce pro veřejnost, například pěší pochod na Chlum.

Co po obcích zůstalo v krajině

Na první pohled často nic, na druhý celý otisk vesnice. Nejčastěji najdete tyto stopy:

• Hřbitovy. Řadu z nich obnovili po roce 1990 bývalí obyvatelé a jejich potomci, často s pamětními deskami v češtině i němčině.
• Základy kostelů s křížem nebo deskou. Řadu kostelů armáda odstřelila, některé až v 60. a 70. letech.
• Kříže a boží muka u cest, někdy původní, někdy nově postavené na místě zaniklých.
• Meze a aleje. Hranice polí z nasbíraných balvanů a stromořadí prozradí, kudy vedla cesta a kde stály usedlosti.
• Zbytky železné opony, například železné pozůstatky strážní věže u Kapliček.

Zaniklé vesnice, kam se můžete vypravit

Všechna místa v tomto výběru leží na české straně hranice a jsou volně přístupná. Zda leží v klidovém území národního parku, jsme ověřili v mapových službách Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) v září 2026.

Knížecí Pláně (Fürstenhut)

Dřevařskou osadu na pláních u Borových Lad založili na přelomu 18. a 19. století Schwarzenberkové, kolem roku 1865 měla přes 700 obyvatel. V 50. letech se ocitla v zakázaném pásmu a byla srovnána se zemí. Kostel sv. Jana Křtitele, podle Památkového katalogu novogotickou stavbu z roku 1864, armáda odstřelila v roce 1956. Dnes tu najdete hřbitov, který bývalí obyvatelé obnovili po roce 1990, pietně upravené místo kostela s křížem a pamětní deskou, pomník padlým a pole ohraničená valy z balvanů. Za jasného počasí je od hřbitova vidět na Luzný, Třístoličník a Boubín.

Přístup: autem sem nedojedete, účelová komunikace je jen pro pěší a cyklisty. Vedou sem značené cesty z Borových Lad, z Kvildy, přes Polku z Horní Vltavice a ze Strážného kolem Žďárského jezírka, všechny sjízdné i na kole. Knížecí Pláně leží v národním parku, ale mimo klidové území.

Hůrka u Prášil (Hurkenthal)

Sklářská osada vyrostla v 18. století u huti rodiny Hafenbrädlů, později tu sklárny vlastnili i Abelové. V 50. letech ji armáda v hraničním pásmu zlikvidovala a jedinou dochovanou stavbou je podle Památkového katalogu hřbitovní kaple sv. Kříže z počátku 19. století, kulturní památka od roku 1998. U ní uvidíte pietně upravené základy kostela sv. Vincence. Hůrka leží asi 7 km východně od Železné Rudy v obci Prášily.

Přístup: přes Hůrku vede značená cesta i cyklotrasa z Nové Hůrky k jezeru Laka, trasy a parkování popisuje stránka o jezeře. Na Hůrce je jedno ze sedmi nouzových nocovišť národního parku. Klidové území začíná až dál u jezera.

Stodůlky (Stadln)

Stodůlky bývaly jednou z královských rychet Královského hvozdu, jejichž obyvatelé podléhali přímo králi. Po vysídlení se obec ocitla ve vojenském prostoru Dobrá Voda a v 50. letech byla srovnána se zemí. Stojí tu panel Historického alba Šumavy.

Přístup: Stodůlecký most přes Křemelnou je podle Správy NP od dubna 2020 uzavřený pro pěší i cyklisty (stav v září 2026). Na Stodůlky se proto chodí nebo jezdí na kole od parkoviště u Dobré Vody. Místo sousedí s klidovým územím Údolí Křemelné a Vydry, držte se proto značených cest.

Zadní Zvonková (Hinter-Glöckelberg)

Vesnice na pravém břehu Lipna u rakouské hranice patří k Horní Plané a leží v chráněné krajinné oblasti, ne v národním parku. V hraničním pásmu ji armáda srovnala se zemí, přečkalo jen pár budov, mezi nimi kostel sv. Jana Nepomuckého. Zpustlý kostel po roce 1989 opravili hlavně bývalí obyvatelé a jejich potomci, obnovený je i hřbitov. Nedaleko stojí litinový kříž na kamenném sloupku, který Památkový katalog datuje do roku 1740. Kousek odtud vede u hranice Schwarzenberský plavební kanál a přes hranici se tu dá přejít do rakouského Schönebenu.

Kapličky (Kapellen)

Ves u Vyššího Brodu se připomíná už v roce 1278 a ležela na staré cestě z Pasova přes rakouský Helfenberg. Po válce se vylidnila a v hraničním pásmu zanikla, kostel sv. Jana a Pavla byl odstřelen 4. června 1959. Dnes tu uvidíte základy kostela, kamenný kříž, boží muka a železné torzo strážní věže. Vede sem asfaltová cesta postavená původně pro pohraničníky, oblíbená u pěších i cyklistů. Místo leží mimo národní park.

Historické album a další pietní místa

Správa NP Šumava označila v rámci projektu Historické album Šumavy 30 zaniklých osad panely ve tvaru otevřeného rodinného fotoalba se starými snímky a krátkou historií v češtině a němčině. Panely stojí mimo jiné na Knížecích Pláních, ve Stodůlkách, na Hůrce, ve Zhůří u Rejštejna (Haidl), na Březových Ladech (Birkenhaid), v Jeleních Vrších (Hirschbergen) a v Zadní Zvonkové (Glöckelberg), ale i v Novém Údolí, kde se po letech zase bydlí.

Na zaniklé vesnice upomínají i kostely a kaple v pohraničí. Kostel sv. Martina v Novém Světě u Borových Lad přišel v roce 1976 o památkovou ochranu a zanikl. Dalším cílem je poutní kostel sv. Máří Magdalény u Zbytin na Prachaticku.

Na lidi, kteří zahynuli při pokusu o přechod hranice, upozorňuje mapa obětí železné opony ÚSTR. Ústav zdokumentoval 276 lidí, kteří v letech 1948 až 1989 zahynuli při pokusu o přechod československé hranice; pohraničníci v tom čísle nejsou.

Jak se chovat na hřbitovech a u základů kostelů

• Hřbitovy jsou dál pietní místa. Nechoďte po hrobech, nesedejte na náhrobky a nic neodnášejte, ani úlomky.
• Nekopejte a nehledejte detektorem. Místa zaniklých obcí jsou archeologické lokality a náhodný nález se hlásí podle památkového zákona.
• Na zbytky zdí a do sklepů nelezte. Ruiny nejsou zabezpečené prohlídkové objekty.
• V národním parku platí jeho pravidla, v klidových územích smíte jen po vyhrazených cestách. Shrnuje je návštěvní řád NP Šumava.
• Na pietní akce potomků starousedlíků se chodí jako host. Fotit je většinou v pořádku, zeptejte se ale, když fotíte lidi.

Souvislosti dějin kraje najdete v rubrice historie Šumavy, o obchodní cestě, kolem které řada zaniklých vsí vznikla, v článku Zlatá stezka.