Schwarzenberský plavební kanál

Schwarzenberský plavební kanál vede lesy jižní Šumavy od bavorské hranice nad Novým Údolím přes Jelení Vrchy k hlavnímu evropskému rozvodí u Zvonkové a dál do Rakouska. Schwarzenberský kanál vznikl na přelomu 18. a 19. století, aby se po něm dalo plavit dříví ze šumavských lesů do Dunaje a do Vídně. Dnes je národní kulturní památkou a podél vody vede skoro rovná cesta pro pěší i cyklisty.

Kolik měří a odkdy je památkou

Bez přívodních smyků měří kanál podle Památkového katalogu 44,3 km. Stavěl se ve dvou etapách: takzvaný starý kanál od Jeleního potoka k řece Große Mühl v Rakousku (31,6 km) v letech 1789 až 1793, horní úsek s tunelem u Jeleních Vrchů v letech 1821 až 1823.

Vodu dodávalo 27 potoků, tři umělé nádrže (Rosenauerova, Jelení a Říjiště) a Plešné jezero, upravené jako zásobárna pro plavbu. Od 1. října 2014 je kanál národní kulturní památkou jako součást Souboru plavebních kanálů na Šumavě spolu s Kaplickým potokem a Vchynicko-tetovským kanálem mezi Vydrou a Křemelnou, se kterým se často plete. Úsek u Jeleních Vrchů leží v Národním parku Šumava v zóně soustředěné péče o přírodu, mimo klidová území (mapové služby AOPK, září 2026).

Josef Rosenauer a dříví pro Vídeň

Koncem 18. století chybělo ve Vídni palivové dříví a jeho cena rostla, zatímco šumavské lesy Schwarzenberků zůstávaly kvůli chybějícím cestám nevyužité. Roku 1775 pověřila vrchnost řešením inženýra krumlovské správy panství Josefa Rosenauera (1735 až 1804). Jeho plán plavebního kanálu schválil kníže Josef Adam ze Schwarzenberku v roce 1779, stavět se ale začalo až 4. května 1789, kdy skončilo výsadní právo pasovského biskupství na plavbu dříví po řece Große Mühl.

Podle Správy NP proběhla první plavba 12. dubna 1791 a o dva roky později byl kanál dovedený k Jelenímu potoku, kde teprve díky němu vznikla osada Jelení Vrchy. Plavby do Vídně skončily s nástupem uhlí a železnice na počátku 90. let 19. století; Památkový katalog uvádí rok 1891, Lesy ČR 1892. Menší plavby pokračovaly: do rakouského Haslachu se plavilo naposledy v srpnu 1916 a na české straně skončila hospodářská plavba podle Památkového katalogu v roce 1961.

Tunel pod Jelenskou horou a Rosenauerova kaple

Rosenauer chtěl vést horní část kanálu 19 km dlouhým obloukem kolem vrchů Perník, Hvozd a Jelenská hora. Po jeho smrti rozhodl ředitel panství Arnošt Mayer o levnější zkratce tunelem. Práce pod vedením inženýra Josefa Falty začaly 4. září 1821, tunel ražený v žule ze šesti míst byl hotový v prosinci 1823 a 5. května 1824 jím proplulo první dříví. Rosenauer tunel tedy nepostavil, i když se to často píše.

Podle Památkového katalogu byl tunel původně 429 m dlouhý a v roce 1887 ho při úpravě oblouku před horním portálem zkrátili na 389 m; na tabulích v terénu a v jiných zdrojích najdete i 419 m. Na obou koncích ho uzavírá zamčená mříž, projít jím proto nejde. Oba kamenné portály stojí za prohlídku: dolní hned nad Jeleními Vrchy, horní asi 400 metrů severozápadně v lesním zářezu.

Rosenauerova kaple stojí u cesty podél kanálu nedaleko místa, kde do něj přitéká Jezerní potok od Plešného jezera, ve výšce asi 860 m. Kamenná kaplička nese letopočet 1818, vznikla tedy až po Rosenauerově smrti; dřevěný přístřešek dostala v roce 1999. S místem se pojí dvě vyprávění: podle rodinné tradice zapsané roku 1928 tu Rosenauera při modlitbě zranil pytlák, kterému pak odpustil, podle lidové pověsti tu stavitel prosil o pomoc, když voda v kanálu nechtěla téct. Berte je jako tradici, ne jako doložené události.

Na horním konci kanálu u Světlé vody připomíná stavitele Rosenauerův pomník, žulový kámen s bronzovou deskou, který tu odhalili 8. října 1928.

Od Rosenauerova pomníku k evropskému rozvodí

Kanál začíná u Rosenauerova pomníku a Rosenauerovy nádrže pod Třístoličníkem, kousek od bavorské hranice nad Novým Údolím. Vede lesy k hornímu portálu tunelu, pod Jelenskou horou projde k Jelením Vrchům a pokračuje po svazích nad Novou Pecí a Lipnem. Na Růžovém Vrchu u Zvonkové přetíná hlavní evropské rozvodí mezi Vltavou a Dunajem a pod ním opouští Česko. Na trase uvidíte mimo jiné:

• umělé Jelení jezírko nad Jeleními Vrchy, které dodávalo vodu do kanálu,
• expozici Kanál Expo v Jeleních Vrších č. p. 13 s velkou plastickou mapou kanálu (podle obce sezónně, za dobrovolné vstupné),
• Rosenauerovu kapli a soutok kanálu s Jezerním smykem od Plešného jezera,
• akvadukt, kterým kanál překonává Koňský potok pod nádrží Říjiště, a obnovená stavidla na Růžovém Vrchu.

Přes Jelení Vrchy a kolem kanálu vede naučná Medvědí stezka z Ovesné na Černý Kříž. K Plešnému jezeru, bývalé zásobárně vody pro plavbu, vede z Jelení zelená značka, podle obce Nová Pec asi 7 km.

Na kole, pěšky a s kočárkem od Jeleních Vrchů

Podle Správy NP měří cyklotrasa od Rosenauerova pomníku k rozvodí na Růžovém Vrchu přes 44 km a část vede Rakouskem. Od roku 2026 na ni u pomníku navazuje 1,1 km dlouhá propojka k bavorskému Haidmühle a dál k Třístoličníku. Mimo obce se v národním parku na kole smí jen po silnicích, místních komunikacích a značených cyklotrasách, víc na stránce návštěvní řád NP Šumava.

Pěšky je nejpohodlnější začít v Jeleních Vrších. Úsek od dolního portálu tunelu k Rosenauerově kapli (asi 2,5 km, převýšení kolem 10 m, štěrkopískový povrch) řadí Správa NP mezi trasy pro lidi s omezenou pohyblivostí, zvládnete ho i s kočárkem. Z Nové Pece vede po zelené značce naučná stezka, která se ke kanálu připojí a po 9 km končí u dolního portálu tunelu.

Silnice z Nové Pece do Jeleních Vrchů je od 1. července 2024 pro motorová vozidla uzavřená (stav v září 2026), projedou jen linkové autobusy, místní a ubytovaní. Obec Nová Pec proto zřídila parkoviště v Dlouhém Boru hned za odbočkou na Jelení (90 aut); parkoviště v Nové Peci stojí od dubna do října 30 Kč za hodinu nebo 100 Kč za den. Z Nové Pece jezdí do Jeleních Vrchů Zelená linka 683, v roce 2026 o víkendech od 1. května do 11. října a denně od 28. června do 31. srpna, další spojení popisuje stránka doprava na Šumavu.

Jak se plavilo a kde uvidíte ukázky

Plavilo se hlavně na jaře, když tál sníh. Do kanálu se házela rovná polena dlouhá asi 0,9 m (tři stopy), vytěžená v létě a vysušená. Podle Památkového katalogu chodilo podél kanálu asi 200 lidí, kteří háky posouvali uvízlá polena. Od roku 1887 se plavilo i stavební dříví dlouhé až 19,5 m a Želnavský smyk ho převáděl do Vltavy.

Po skončení hospodářské plavby se dříví po kanálu pouštělo už jen při výuce budoucích lesníků a při ukázkách. Podle Lesů ČR se ukázky plavení konají každoročně u hraničního potoka Ježová, s tradicí od roku 1998. Termín na rok 2027 jsme v září 2026 nenašli.

Další technické památky a dějiny kraje najdete v rubrice Historie a předpověď pro okolí na stránce počasí Horní Planá.