Dvoudenní plán spojuje čtyři místa, kde po vesnici zbyly jen hřbitov, základy kostela a valy z posbíraných balvanů. První den se jede na kole z Kvildy na Knížecí Pláně a na Bučinu, druhý den se přejíždí autem na Zhůří nad Rejštejnem a odtud na západ k Hůrce u Prášil. Všechny čtyři osady leží v Národním parku Šumava na české straně hranice a všechny jsou volně přístupné. Délky tras, povrch a stav spojů uvádíme ke stavu v říjnu 2026.
Plán počítá s vlastním autem, protože mezi oběma dny se přejíždí z Kvildska na Prášilsko. První den je cyklistický a jede se po asfaltu, druhý den se chodí po lesních cestách a po značkách. Pro dvojici nebo pro starší děti, které ujedou pětadvacet kilometrů po mírných stoupáních, je to příjemné tempo. S malými dětmi a s kočárkem plán nefunguje, k Hůrce vede horská cesta se stoupáním.
Nejlepší je pozdní léto a začátek podzimu, kdy jsou pláně suché a louky kolem Zhůří posečené. V zimě bývají cesty na pláních pod sněhem a část z nich se upravuje jako běžecké stopy, takže plán v téhle podobě nejede. Jarní tání je nejhorší volba, cesty bývají rozbahněné a část tras na Prášilsku se od 15. března do 15. července zavírá kvůli hnízdění tetřeva hlušce.
Historické pozadí odsunu, hraničního pásma a vojenských prostorů shrnuje článek o zaniklých obcích na Šumavě, úplný soupis osad s německými názvy a dnešním katastrem pak seznam zaniklých obcí a osad. Panely, na které na trase narazíte, patří k projektu Historické album Šumavy: Správa NP Šumava jimi označila 30 zaniklých osad a mají tvar otevřeného rodinného fotoalba s dobovými snímky a krátkou historií česky a německy.
Vyjíždí se z Kvildy, kde necháte auto na parkovišti v obci. Okruh přes obě osady má podle Jihočeské centrály cestovního ruchu 22,5 km, vede celý po zpevněném povrchu, hodnotí se jako středně náročný a na čisté ježdění je to asi dvě hodiny. S prohlídkami a s obědem počítejte s celým dnem.
Trasa klesá od Kvildy k Hraběcí Huti po cyklotrase 331, u Lesních Chalup odbočuje na neznačenou asfaltku a po zhruba sedmi kilometrech se napojuje na bíle značenou cyklotrasu 1040 mezi Borovými Lady a Knížecími Pláněmi. Autem sem nedojedete, účelová komunikace je otevřená jen pro pěší a cyklisty.
Knížecí Pláně (Fürstenhut) založili Schwarzenberkové na přelomu 18. a 19. století jako dřevařskou osadu a kolem roku 1865 tu žilo přes 700 lidí. V padesátých letech se osada ocitla v zakázaném pásmu a byla srovnána se zemí; kostel svatého Jana Křtitele, podle Památkového katalogu novogotickou stavbu z roku 1864, armáda odstřelila v roce 1956. Dnes tu stojí hřbitov, který po roce 1990 obnovili bývalí obyvatelé, pietně upravené místo kostela s křížem a pamětní deskou, pomník padlým a pole ohraničená valy z balvanů. Za jasna je od hřbitova vidět na Luzný, Třístoličník a Boubín. Hřbitov najdete asi 500 m za hájovnou, krátkou odbočkou po červené značce.
Od hájovny se stoupá po červeně značené cyklotrase 1023 a po dvou kilometrech jste na rozcestí Bučina. Nejvýše položená osada Šumavy vznikla v druhé polovině 18. století, v roce 1911 tu stálo 37 domů a žilo 347 lidí. V roce 1956 bylo zbořeno všechno kromě Pešlovy chaty, kterou pak užívala Pohraniční stráž a jejíž ruinu odstranili v roce 2003. Osada ležela přímo na hranici s Bavorskem a dnes tu stojí kaplička, maketa hraničního zátarasu s informačními panely a budova s restaurací. Kousek dál je pěší hraniční přechod Bučina a Finsterau, kterým se dá přejít do Bavorského lesa. Jak zátarasy vypadaly a kde jinde po nich zbyly stopy, popisuje článek o tom, kde na Šumavě ještě poznáte stopy železné opony. Z Bučiny se vracíte po cyklotrase 331 mírným sjezdem zpátky na Kvildu, je to 7 km po asfaltu.
Druhý den se začíná severně od Kvildy. Autem dojedete přes Horskou Kvildu až na Zhůří u Rejštejna, kde má Správa NP parkoviště; výši parkovného si ověřte podle ceníku na místě. Osada vznikla podle Správy NP kolem roku 1720 skoro na vrcholu hory a v roce 1900 tu ve dvaceti domech žilo 168 lidí. Hospodařili na polích a loukách a v nedaleké Zhůřské slati těžili rašelinu. Po vysídlení sem měli přijít noví osadníci, v roce 1952 ale prostor obsadila armáda, vesnici zbořila a postavila kasárna a dva radary protivzdušné obrany. Vojsko odešlo po roce 1989.
Od rozcestí Zhůří ve výšce 1 141 m vede zelená značka na Huťskou horu (1 187 m). Podle obce Horská Kvilda je to asi kilometr a vystoupáte necelých 50 výškových metrů. Vrchol je zalesněný a stojí na něm vysílač, takže výhled hledejte spíš na okolních loukách. Na severním svahu stojí pomník obětem letecké havárie: na Štědrý den 1937 tu narazilo do svahu letadlo Air France na lince z Vídně do Prahy a tři lidé na palubě zahynuli. Zhůřím prochází kašperskohorská větev Zlaté stezky, která měří 24 km a stoupá o 650 m.
Odpoledne se přejíždí na Prášilsko, a je to nejdelší přesun celého plánu: silnice vede z Kvildy přes Modravu, Srní a Prášily do Nové Hůrky u Železné Rudy, tedy stejným koridorem jako zelená linka 979. Auto necháte na parkovišti v Nové Hůrce u silnice ze Železné Rudy do Prášil, na souřadnicích 49.1460N a 13.3272E.
Z Nové Hůrky vede po modré značce lesní cesta, která po necelých dvou kilometrech míjí Hůrku (Hurkenthal). Sklářská osada vyrostla v 18. století u hutě rodiny Hafenbrädlů a později tu sklárny vlastnili i Abelové. V padesátých letech ji armáda v hraničním pásmu zlikvidovala a jedinou dochovanou stavbou je podle Památkového katalogu hřbitovní kaple svatého Kříže z počátku 19. století, kulturní památka od roku 1998. Vedle ní uvidíte pietně upravené základy kostela svatého Vincence. Kdo má ještě sílu, může po stejné modré pokračovat k jezeru Laka; celá cesta z Nové Hůrky k jezeru měří asi 5 km jedním směrem a stoupá o zhruba 190 m. Klidové území začíná až dál u jezera, na samotné Hůrce nejste.
| Den | Zastávky | Jak | Délka |
|---|---|---|---|
| Den 1 | Kvilda, Knížecí Pláně, Bučina | na kole, asfalt | 22,5 km, asi 2 h v sedle |
| Den 2 dopoledne | Zhůří u Rejštejna, Huťská hora | autem na místo, pak pěšky | asi 2 km tam i zpět |
| Den 2 odpoledne | Nová Hůrka, Hůrka | autem na místo, pak pěšky | asi 4 km tam i zpět |
| Prodloužení | Hůrka, jezero Laka | pěšky po modré | asi 10 km tam i zpět |
Nejpohodlnější je spát na Kvildě, která má z obcí na trase nejvíc ubytování i služeb a leží přesně mezi oběma dny. Klidnější a lacinější bývají Borová Lada a Horní Vltavice na východ od Kvildy. Kdo chce druhý den začít dřív, může noc strávit v Prášilech nebo v Železné Rudě a pořadí dnů obrátit; pak se ovšem jede proti směru, ve kterém vypravujeme trasu.
Na samotných zaniklých osadách se nebydlí. Na Bučině stojí jedna budova s restaurací, na Zhůří slouží část bývalých vojenských objektů k rekreaci, na Knížecích Pláních je hájovna s občerstvením a na Hůrce není nic. Otevírací doby si před cestou ověřte, mimo sezónu bývá na pláních zavřeno.
Bez auta jde plán složit jen v sezóně a jen o víkendu. Zelené linky Šumavy jezdí zhruba od května do října; v roce 2026 vozily cestující o víkendech a svátcích od 1. května do 11. října a denně od 28. června do 31. srpna, termíny na rok 2027 zveřejní Správa NP na jaře. Pro tenhle plán jsou podstatné dvě z nich: linka 980 z Horské Kvildy přes Kvildu na Bučinu a linka 979 ze Železné Rudy přes Prášily a Modravu na Kvildu. Obě vozí i kola. Od 12. října do jara tedy počítejte s autem a plán si rozvrhněte podle toho; přehled spojů a cyklobusů vede stránka doprava na Šumavu a po Šumavě.
Z Bučiny se dá přejít pěšky do bavorského Finsterau, odkud jezdí autobus 603 do Spiegelau. Jízdní řád si ověřte před cestou, v září 2026 platil výlukový. Předpověď pro obě noclehárny na pláních najdete na stránce počasí Kvilda; na otevřených pláních se počasí mění rychle a mlha tu dokáže zakrýt i blízké hřbety.
Obnovené hřbitovy a pietně upravené základy kostelů jsou pohřebiště, ne výletní atrakce. Chovejte se tu jako na každém jiném hřbitově: nelezte po náhrobcích, nehýbejte s kameny a nenechávejte po sobě nic. Fotit se smí, ale jména na deskách patří pozůstalým, ne do sbírky záběrů.
V národním parku navíc platí návštěvní řád. Mimo zastavěná území je zakázané sbírat nerosty a rozdělávat oheň, na kole se mimo obce jezdí jen po silnicích, místních komunikacích a značených cyklotrasách a psa mějte pod stálou kontrolou. Letecké snímkování drony je v parku zásadně omezené. Základy staveb, valy a propadliny po dolech nechte, jak jsou, a případný archeologický nález nahlaste podle památkového zákona. Co přesně návštěvní řád dovoluje, rozebírá stránka návštěvní řád Národního parku Šumava.
Na Knížecí Pláně ne, účelová komunikace je otevřená jen pro pěší a cyklisty. Na Bučinu vede z Kvildy 7 km dlouhá asfaltová cesta, po které se jezdí na kole a v sezóně po ní jezdí zelená linka 980. Auto proto nechte na Kvildě nebo v Borových Ladech. Stav v říjnu 2026.
Na Knížecích Pláních obnovený hřbitov, pietně upravené místo kostela s křížem a pamětní deskou, pomník padlým a pole ohraničená valy z balvanů. Na Hůrce hřbitovní kapli svatého Kříže, kulturní památku od roku 1998, a odkryté základy kostela svatého Vincence. Na Zhůří louky, snosy kamení a panel Historického alba. Na Bučině kapličku a maketu hraničního zátarasu.
Ne, pokud chcete vidět všechny čtyři osady. Mezi Kvildskem a Prášilskem se jede silnicí přes Modravu, Srní a Prášily a samotný přejezd zabere velkou část dne. Na jeden den si vyberte jen první, nebo jen druhý den.
Jen na nouzových nocovištích národního parku, kterých je sedm a dvě z nich jsou právě na Bučině a na Hůrce. Stan tam smíte postavit na jednu noc od 18 do 9 hodin. Mimo tahle místa je stanování i bivakování v národním parku zakázané.