Zlatá stezka přes Šumavu

Zlatá stezka byla síť soumarských cest přes Šumavu, po kterých se od raného středověku do počátku 18. století vozila z Pasova do Čech sůl. Nejstarší větev končila v Prachaticích, další dvě ve Vimperku a v Kašperských Horách. Po prachatické větvi dnes vede 33 km dlouhá naučná stezka a na bavorské straně na ni navazují značené trasy až k Dunaji.

Proč se jí říká zlatá

Po stezce se zlato nevozilo. Podle Univerzity v Pasově se jméno Zlatá stezka ujalo teprve na počátku 16. století, starší prameny mluví o cestě prachatické, české nebo solné. Přívlastek podle stejného zdroje odráží velké zisky z obchodu se solí a výsady, které se s provozem cesty pojily. Jiný výklad ho spojuje s těžbou a rýžováním zlata u Kašperských Hor a na Otavě, Blanici a Volyňce. Německy se cestě říká Goldener Steig.

Se skutečným zlatem stezku spojuje hlavně kašperskohorská větev, která vedla do jednoho z nejvýznamnějších zlatonosných revírů Čech.

Tři větve z Pasova do Čech

Nejstarší trasa končila v místě, kterému se dnes říká Staré Prachatice. Od 14. století ji tvořily tři hlavní větve, které popisuje město Prachatice i Univerzita v Pasově:

• Dolní, prachatická větev je nejstarší a nejvíc používaná. Vedla z Pasova přes Waldkirchen, Grainet a Bischofsreut na české území a dál přes České Žleby a Volary do Prachatic.
• Střední, vimperská větev vedla přes Freyung, Strážný, Horní Vltavici a Solnou Lhotu do Vimperka. V písemných pramenech se poprvé objevuje v roce 1312.
• Horní, kašperskohorská větev vznikla na příkaz Karla IV., který ji dal vytyčit v roce 1356; hotová byla v roce 1366. Z Pasova vedla přes Bavorský les a přes Kvildu do Kašperských Hor. Průběh na bavorské straně popisují prameny různě, jednou přes Grafenau a svah Luzného, jindy přes Freyung a Finsterau.

Podél cest vznikaly nové osady. Na vimperské větvi to byla například Horní Vltavice nebo Solná Lhota, jejíž jméno na sůl upomíná dodnes. Přes Horní Vltavici a Strážný dnes vede silnice z Vimperka na hraniční přechod do Philippsreutu.

Sůl tam, obilí a pivo zpátky

Hlavním zbožím byla sůl z ložisek ve východních Alpách. Do Pasova ji podle Univerzity v Pasově dopravovaly lodě po řekách Salzach a Inn, odtud pokračovala na hřbetech koní přes hory. Do Čech se vozilo i víno, koření a železářské zboží, zpátky do Bavorska obilí, slad, pivo, máslo, sýr, len a ryby.

Koně vedli soumaři, podle města Prachatice většinou sedláci. Cesta nebyla dlážděná a kopyta s deštěm ji za staletí zahloubila do svahů; úvozy jsou v lesích na obou stranách hranice místy patrné dodnes. Karavana urazila za den 25 až 30 km a v místech noclehů rostly soumarské osady; největšími z nich byly podle města Prachatice Waldkirchen a Volary.

Univerzita v Pasově uvádí, že za Rožmberků šlo Prachaticemi až 1 200 koní týdně a že se soumařina vyplácela natolik, že ji mladí muži upřednostňovali před prací na poli. Další čísla o objemu obchodu, která se občas uvádějí, jsme v ověřitelných zdrojích nenašli.

Hrady na stráži u cesty

Bezpečnost obchodu hlídaly hrady. Na prachatické větvi stojí mezi Prachaticemi a Volary zřícenina hradu Hus, dnes kulturní památka, kolem které vede naučná stezka. Vimperskou větev chránily podle Univerzity v Pasově tři hrady: Wolfstein, u kterého později vyrostl bavorský Freyung, hrad Vimperk z poloviny 13. století a královský strážní hrad Kunžvart nedaleko dnešního přechodu Strážný a Philippsreut. Z Kunžvartu zbyla podle Památkového katalogu asi 15 m vysoká věž se zdmi silnými až 2,5 m.

Kašperskohorskou větev a zároveň zlaté doly chránil hrad Kašperk, který dal Karel IV. postavit v letech 1356 až 1361. Město Prachatice mezi strážními hrady Zlaté stezky jmenuje také Stožec.

Prachatice zbohatly na soli

Prachatice byly cílem nejstarší větve a na obchodu se solí vyrostly. Soumaři z Pasova původně končili cestu v dnešních Starých Prachaticích; podle Univerzity v Pasově bylo kvůli rozmachu obchodu na počátku 14. století nedaleko založeno nové město, dnešní Prachatice. Koncem 11. století přenechal král Vratislav II. poplatky z cesty mezi Prachaticemi a Pasovem vyšehradské kapitule (Univerzita v Pasově uvádí listinu z roku 1088). Kapitula stezku na české straně spravovala až do husitských válek, potom ji převzala světská vrchnost. Prachatické a volarské panství získali v roce 1501 Rožmberkové a za jejich vlády zažil obchod na stezce druhý vrchol.

Bohatství ze soli dodnes připomínají renesanční měšťanské domy se sgrafity v historickém centru. Stezku vysvětluje stálá expozice Prachatického muzea na Velkém náměstí 13 s velkým dotykovým modelem trasy. Od září do 30. prosince 2026 má muzeum otevřeno od úterý do neděle od 10 do 16 hodin (zavřeno 17. listopadu a 24. a 25. prosince), poslední otevřenou neděli v měsíci je vstup volný (27. září, 25. října, 29. listopadu a 27. prosince). Než vyrazíte, podívejte se na počasí v Prachaticích.

Od listiny z roku 1010 po solný monopol

• 1010: římský král Jindřich II. daroval pasovskému klášteru Niedernburg mýto z cesty do Čech. Je to první písemný doklad cesty, ne rok jejího založení.
• Konec 11. století: Vratislav II. přenechal poplatky z cesty vyšehradské kapitule.
• 14. století: vzniká soustava tří větví. Vimperská se poprvé připomíná v roce 1312, kašperskohorská vznikla v letech 1356 až 1366.
• 1419 až 1436: husitské války. Prachatice dvakrát lehly popelem a cestovat po stezce bylo nebezpečné.
• 16. století: ujímá se jméno Zlatá stezka a za Rožmberků přichází druhý rozkvět.
• 1618 až 1648: za třicetileté války sloužili soumaři a jejich koně vojskům a cesta zpustla.
• 1706: patent Josefa I. zakázal dovoz jiné než rakouské soli. Sůl pak putovala z Gmundenu přes Linec do Českých Budějovic a obchod po Zlaté stezce postupně ustal.

Po Zlaté stezce pěšky i za hranici

Nejvěrněji sleduje historickou trasu naučná stezka Zlatá stezka, prachatická větev. Na 33 km má 12 zastavení a většinou ji najdete na žluté turistické značce, kterou doplňuje symbol soumara s koněm. Výchozím bodem je Štěpánčin park v Prachaticích, kde stávala Horní, jinak Pasovská brána. Trasa pak míří přes Perlovice a Albrechtovice k hradní zřícenině Hus, dál přes Cudrovice do Volar, kolem Soumarského mostu a k Českým Žlebům, kde končí na hraničním mostě přes Mechový potok. Celá zabere 8 až 10 hodin chůze (stav v září 2026 podle Kudy z nudy).

Ve Volarech stojí za zastávku alej Zlatá stezka, kterou turistický portál Jihočeského kraje řadí mezi památné stromy, a volarská křížová cesta, která vystoupá na vyhlídku Pod Kamenáčem nad městem.

Kašperskohorskou větev připomíná samostatně značená trasa, kterou uvádí město Kašperské Hory. Vede 24 km z Kašperských Hor přes Amálino údolí, Malý Kozí Hřbet, Zhůří a Huťskou horu na Horskou Kvildu, Kvildu a k hraničnímu přechodu Bučina. Není to okruh; počítejte s 8 až 9 hodinami chůze a převýšením 650 m.

Na tradici stezky navazuje i moderní dálková trasa Zlatá stezka. Její páteřní česká část měří podle bavorské turistické centrály asi 289 km v 17 etapách a vede z Českých Žlebů přes Prachatice, Vimperk, Kašperské Hory a Domažlice do Chodové Plané. Mezi Volary a Prachaticemi jde přes Libínské sedlo, odkud je blízko na rozhlednu Libín s výhledem na Šumavu a za dobré viditelnosti i na Alpy. S bavorskou dálkovou trasou Goldsteig ji spojuje síť propojek se 13 hraničními přechody. Kde se dá hranice překročit, shrnuje stránka hraniční přechody na Šumavě.

Tip za hranici

Z Bischofsreutu pokračuje k Dunaji turistická trasa Prachatitzer Weg, podél které informační tabule připomínají soumary a zaniklé vsi. Podle bavorské turistické centrály měří od Röhrnbachu 59 km, úsek z Pasova do Röhrnbachu sdílí s ostatními větvemi. Ve Waldkirchenu je ve staré obranné věži muzeum Goldener Steig a v obci Grainet se každé léto koná soumarská slavnost s průvodem. Kdo chce víc kilometrů, najde na bavorské straně dálkovou trasu Goldsteig, která měří 660 km a vede z Marktredwitzu do Pasova.

Slavnosti solné Zlaté stezky

Prachatice si stezku připomínají Slavnostmi solné Zlaté stezky s trhy, řemesly a historickým průvodem. Poprvé se konaly v letech 1969 a 1970, od roku 1991 každý rok koncem června. Ročník 2026 proběhl 26. a 27. června; termín dalšího zveřejňuje město na webu slavností.

Širší souvislosti od pravěku po železnou oponu najdete v rubrice historie Šumavy.