Jaká zvířata žijí na Šumavě a kde je uvidíte

Na Šumavě žije rys ostrovid, vlk, los i tetřev hlušec, ale potkat je ve volné přírodě je spíš otázka štěstí než plánu. Zvířena Šumavy se nejlépe poznává přes čísla monitoringu, kalendář ročních období a výběhy Správy národního parku, kde se na šelmy a kopytníky podíváte zblízka a bez rizika. Projděte si, která zvířata tady opravdu jsou, co o nich vědí zoologové obou národních parků a kam s dětmi zajet, když chcete jistotu.

Zvířena Šumavy v kostce

Šumava patří k nejlépe prozkoumaným územím v Česku. Nálezová databáze Agentury ochrany přírody a krajiny ČR evidovala ke 10. únoru 2026 na území národního parku 8 438 druhů organismů a v chráněné krajinné oblasti 9 249 druhů. Většina z nich jsou bezobratlí, o kterých se nemluví, a právě oni dělají ze šumavských slatí a horských smrčin výjimečné území.

U velkých zvířat je důležité rozlišit dvě věci, které se v médiích slévají do jedné. Vlk se na Šumavu vrátil sám, nikdo ho sem nevypustil, zdůrazňuje to i Agentura ochrany přírody. Rys ostrovid je naopak výsledek vypouštění v 70. a 80. letech. Los přišel z Polska a jeho počty klesají, bobr dorazil z Bavorska a šíří se dál. Medvěd tady nežije vůbec.

Rys, vlk a medvěd na Šumavě

Rys ostrovid byl na Šumavě vyhuben v 19. století. V letech 1982 až 1989 tu bylo vypuštěno sedmnáct rysů ze Slovenska a na bavorské straně se o totéž pokusili neoficiálně už mezi roky 1970 a 1974. Od roku 2009 sledují oba národní parky rysy společným fotomonitoringem: sto dní na podzim, 109 fotopastí na 69 stanovištích, území o rozloze 820 km². V sezóně 2024/25 na něm zoologové rozpoznali 27 samostatných rysů, z toho dvanáct samic a osm samců, a 22 koťat, což je vyrovnané maximum. Podrobnosti o metodě i o jednotlivých zvířatech má článek o rysovi ostrovidovi.

Čísla se nesmí míchat. Sedmadvacet rysů platí pro intenzivně sledovaných 820 km² v obou národních parcích. Pro celou česko bavorsko rakouskou populaci na 13 000 km² vyšel naposledy údaj 107 samostatných rysů, a to za rysí rok 2017/18. Šumavští rysi se navíc šíří do dalších hor. Samec Bardi, narozený v roce 2024 u Hartmanic, byl v únoru 2026 doložen v Krušných horách u Eibenstocku, tedy asi 160 km vzdušnou čarou od domova, a jde o nejdelší zmapovaný přesun rysa u nás.

Vlk se objevil na Šumavě znovu od roku 2015 a poprvé se tu rozmnožil v roce 2017 v teritoriu u Srní, které zasahuje do obou parků. Zakládající pár tvořila samice ze středoevropské nížinné populace a samec z italských Alp. Jak vlci žijí, ukázal tříletý projekt Správ obou parků a České zemědělské univerzity v Praze, jehož výsledky se představily na závěrečné konferenci ve Volarech 9. října 2026. Do konce roku 2025 dostalo na české straně GPS vysílač jedenáct vlků a ve vlčím roce 2024/2025 bylo na sledovaném území o rozloze asi 2 000 km² zjištěno nejméně 43 vlků: 38 jedinců v jedenácti teritoriích a dalších pět samostatně se pohybujících zvířat.

Pro turistu je z projektu nejdůležitější jedna věta. Vlk podle dat z vysílaček odpočívá přes den co nejdál od sídel a silnic a setkání s lidmi se vyhýbá. Potravu tvoří podle analýzy trusu z roku 2023 z 96 procent jelen, srnec a prase, hospodářská zvířata jen 2,5 procenta. Škod přitom není mnoho: za rok 2025 jich Správa parku v národním parku a chráněné krajinné oblasti zaevidovala u vlka 37 případů, u rysa dvanáct a u bobra jeden.

Medvěd hnědý je u nás na Šumavě minulost. Posledního medvěda na české straně podle regionálních pramenů zastřelili v roce 1856 u Jeleních Vrchů a pomníček mu stojí u Medvědí stezky. Agentura ochrany přírody v říjnu 2025 k opakovaným hlášením z různých koutů Česka uvedla, že přirozený výskyt medvěda mimo Beskydy a Bílé Karpaty vylučuje a šlo by o zvíře uprchlé z chovu. Zajímavé je, jak tyhle tři šelmy vnímají místní lidé. Podle průzkumu z roku 2025 patří vlk na Šumavu podle 78 procent dotázaných, zároveň se ho ale 49 procent bojí. U rysa je ráda 69 procent lidí a medvěda označilo za velmi nebezpečného 89 procent.

Jelen, srnec a los, který se vytrácí

Nejpočetnějším velkým zvířetem Šumavy je jelen evropský. Správa parku jeho počty reguluje: pro mysliveckou sezónu 2025/26 měla plán lovu 571 kusů, k 31. lednu 2026 ulovila 382 jelenů a zjistila úhyn dalších 89. Jarní sčítání vyšlo o 14 procent nižší než rok předtím. Od roku 2025 platí nová koncepce péče o zvěř, která zrušila čtyři přezimovací zařízení ze sedmi, takže zůstala tři a dvě krmná místa, a vymezila 6 991 hektarů území bez lovu. Lov srnčí zvěře v režijních honitbách parku se zastavil úplně, srnec je totiž hlavní kořist rysa.

Že vlk mění chování své kořisti, doložil zmíněný projekt i u jelenů s vysílačkami. Pohybují se v průběhu dne méně, využívají menší domovské okrsky a přes den se častěji zdržují na otevřených plochách, zatímco v noci chodí blíž k sídlům. V jádrových oblastech vlčích smeček ubylo okusu dřevin, což se projevuje na obnově lesa po kůrovcových gradacích. Počet jelenů, kteří v zimě vyhledávají přezimovací obůrky, zároveň klesl kvůli mírnějším zimám.

Los evropský je naopak druh, který Šumavě mizí před očima. Přišel sám z Polska ve vlnách od roku 1957, v 80. letech tu žilo asi padesát losů a dnes podle Správy parku asi třetina toho počtu. Hlavní hrozby jsou pytláctví a doprava. Jak je losů málo, dokládá stopovací akce: na 1 250 kilometrech cest v prosinci 2024 a v březnu 2025 nenašli zoologové ani jednu losí stopu, zato 169 stop vlka a 35 stop rysa. Pozorování losa hlaste na adresu los@npsumava.cz.

Tetřev, puštík bělavý a další ptáci hor

Tetřev hlušec je důvod, proč je část národního parku pro lidi nepřístupná. Genetický monitoring obou parků a jejich okolí v roce 2025 zpřesnil starší čísla a vyšlo z něj, že v letech 2009 až 2011 tu žilo asi 470 tetřevů, v sezóně 2016/17 asi 645 a v zimě 2022/23 asi 765 ptáků. Kritická hranice je tedy překonána. Růst Správa parku připisuje ochraně tokanišť a prosvětlení lesa po kůrovci, protože v rozvolněném lese roste víc borůvčí a je víc hmyzu pro kuřata. Kvůli tetřevovi je nepřístupné něco přes deset procent území parku.

Jarní sčítání v parku v roce 2025 zaznamenalo 375 tetřevů a jen osmnáct tetřívků. Tetřívek obecný je na tom hůř než tetřev: v národním parku a chráněné krajinné oblasti včetně vojenského újezdu Boletice bylo v roce 2025 nalezeno pouhých 39 tokajících samců a Agentura ochrany přírody proto chystá celostátní záchranný program.

Nejnápadnějším návratem mezi ptáky je puštík bělavý, velká sova s kulatou hlavou a dlouhým ocasem. Posledního na území dnešního parku zastřelili v roce 1922, první vypuštění proběhlo v roce 1995 a první hnízdění v roce 1998. Dnes tu Správa parku odhaduje 15 až 25 párů a v roce 2025 bylo obsazeno pět ze čtrnácti sledovaných lokalit s budkami. Sokol stěhovavý měl v roce 2025 obsazená všechna známá teritoria v parku i v chráněné krajinné oblasti a jeřáb popelavý hnízdí i na revitalizovaných rašeliništích.

Slatě a smrčiny jako domov zvláštních druhů

Šumavské slatě jsou ostrovy severské přírody uprostřed Evropy a žijí na nich druhy, které tu zůstaly od doby ledové. Žluťásek borůvkový je glaciální relikt rašelinišť, jeho housenky žijí jen na vlochyni a motýl letí od června do srpna. Perleťovec severní se váže na rašeliniště s klikvou a početné populace má v Česku už jen na Šumavě. Perleťovec mokřadní se u nás vyskytuje jen v jižních Čechách, na Šumavě a v podhůří a jeho housenky žijí na rdesnu hadím kořeni. Kdo chce motýly slatí vidět, má šanci v letních měsících z povalových chodníků, třeba na Chalupské slati.

Druhá skupina, kterou by si člověk se Šumavou nespojil, jsou pralesní brouci vázaní na mrtvé dřevo. Kornatec velký tu byl znovu nalezen v roce 2019 po víc než sto letech. Cílený monitoring trnoštítce horského zjistil v roce 2023 sedmdesát jedinců na čtrnácti z padesáti zkoumaných lokalit, a to skoro výhradně na bezzásahových plochách. Je to konkrétní argument v dlouhém sporu o to, co s odumřelým lesem, jehož pravidla vysvětluje stránka o národním parku a chráněné krajinné oblasti.

Mezi savce, kteří se do šumavských lesů vracejí tiše, patří kočka divoká. V rysím roce 2024 zaznamenaly fotopasti nejméně osm záznamů, rozmnožování na Šumavě ale zoologové zatím nedoložili. Kočku divokou si lidé snadno spletou s kočkou domácí, pozná se podle silného tupě zakončeného ocasu s černými prstenci.

Zvířata šumavských vod

Nejznámějším obyvatelem šumavských potoků a řek je perlorodka říční, mlž, který se dožívá víc než sta let. V Česku zmizela z víc než 95 procent svého původního areálu a Správa parku uvádí pět povodí, kde ještě žije. Největší populaci má Blanice, kde se počet odhaduje na deset tisíc jedinců. Perlorodka je přitom závislá na pstruhovi obecném, protože její larvy se vyvíjejí na jeho žábrách. V roce 2025 bylo v rámci záchranného programu vysazeno 700 mladých perlorodek do Vltavy a 650 do Blanice a polopřirozeně bylo odchováno asi sto tisíc nejmladších jedinců. Spolupracuje na tom rybí líheň v Borových Ladech, která chová původního šumavského pstruha.

Bobr evropský se trvale usadil v roce 2005 na Řezné u Železné Rudy a od té doby se šíří. Bobřích území bylo v roce 2015 jen 43, v roce 2019 už 95, v roce 2021 celkem 146 a v roce 2023 sto padesát. Správa parku odhaduje 700 až 800 bobrů. Vydra říční se monitoruje od roku 2015 v 86 čtvercích pod mosty a obsazeno je každoročně skoro 90 procent z nich. Přesný počet metoda nedá, park proto mluví o desítkách vyder.

Ryby šumavských toků jsou pstruh obecný, lipan podhorní, mník jednovousý, střevle potoční, vranka obecná a mihule potoční. Tříleté mapování ryb na Šumavě skončilo v roce 2026 a ukázalo cestu, jak původní druhy podpořit v době klimatických změn. Z Chlumského rybníka u Volar v chráněné krajinné oblasti se v listopadu 2026 stává útočiště pro chráněnou mihuli potoční a šumavskou populaci pstruha obecného. Výlov a změnu rybí obsádky dělají společně město Volary, Český rybářský svaz, Správa parku a Biologické centrum Akademie věd ČR.

Kde zvířata vidět bezpečně

Buďte realističtí. Rysa, vlka ani tetřeva ve volné přírodě nejspíš neuvidíte, a to je dobře, protože plaché zvíře má šanci na přežití. Jistotu dávají výběhy a návštěvnická centra Správy parku. Vstup do nich je zdarma, platí se jen parkoviště a vybrané prohlídky. Pozor na měsíc, ve kterém jedete, provoz se podle sezóny výrazně mění.

Parkovné u obou českých center je 50 Kč za každou započatou hodinu a do areálů se psy vstoupit nelze, u vstupu jsou pro ně kotce a klíč dostanete u obsluhy. Komentovaná prohlídka jelení obory na Kvildě stojí 50 Kč na osobu, vede se jen v prázdninových měsících v 10, 12 a ve 14 hodin a v době říje se nekoná. Dvě vyhlídky do výběhu jsou tam přístupné i mimo otevírací dobu budovy. Soví voliéry mají na vstupu platební turniket, kde se preferují mince.

Na bavorské straně je největší nabídka v Tier-Freigelände u Neuschönau. Okruh sedmi kilometrů zvládnete s kočárkem i na vozíku, psi na vodítku smí všude kromě průchozích výběhů, kde jsou vyznačené obchůzky. Na podzim 2026 je tam uzavřená voliéra dravců a výběh kočky divoké a hlavní budova Hans-Eisenmann-Haus je zavřená od 9. listopadu do 25. prosince, pak otevírá denně od 9 do 17 hodin. Druhý podobný areál je u Ludwigsthalu. Pravidla bavorského parku se od českých liší, přehled má rubrika Bavorský les.

S dětmi se dá spojit Srní a Kvilda do jednoho dne a v letní sezóně přidat v úterý Soví voliéry a rybí líheň. Další tipy na výlety, které vyjdou i v nepohodě, najdete v rubrice Šumava s dětmi.

Čím zvířata rušíme, aniž to chceme

Nejčastější chyba není hlasitý křik, ale krmení. Zvíře, které si zvykne na lidi, ztrácí plachost a stává se nebezpečným. Ukázkový případ je jelen Standa z návštěvnického centra na Kvildě, ochočený právě krmením, který v únoru 2018 napadl návštěvníka. Totéž platí o mladém losovi, který se na Šumavě pohybuje od podzimu 2025 a jehož polohu Správa parku záměrně nezveřejňuje, aby za ním lidé nechodili.

Druhé riziko je rušení v nesprávnou dobu. Na jaře tokají tetřev a tetřívek a vyplašený pták opouští tokaniště. Na podzim troubí jeleni. V obou případech stačí zůstat na značené cestě. Klidová území a území s omezeným vstupem nejsou turistická šikana, ale důvod, proč tu tetřev vůbec ještě je. Co kde platí, popisuje návštěvní řád národního parku, obecná pravidla pohybu jsou na stránce zásady pohybu po Šumavě.

Drony jsou v národním parku mimo zastavěná území zakázané a v bavorském parku také. Za vlkem, losem ani jelenem se nechodí a fotit se dá z cesty. Pokud najdete zraněné zvíře, volejte stanici v Klášterci na číslo 731 530 223 nebo 731 530 325. Neobvyklé chování vlka hlaste Správě parku, kontakty má na svých stránkách. Další místa, kde se o přírodě dozvíte víc, shrnuje přehled informačních středisek parku a celou rubriku o přírodě najdete na stránce příroda Šumavy.