Rys ostrovid na Šumavě
Rys se na Šumavu vrátil díky vypouštění v 70. a 80. letech. Kolik rysů tu podle monitoringu žije, jak žijí, co je ohrožuje a kde rysa opravdu uvidíte.
Ilustrační foto
Rys ostrovid (Lynx lynx) se na Šumavu vrátil díky vypouštění v 70. a 80. letech 20. století a dnes tu žije jádro česko-bavorsko-rakouské populace. Společný fotomonitoring národních parků Šumava a Bavorský les zaznamenal v sezóně 2024/25 celkem 27 samostatných rysů a 22 koťat. Ve volné přírodě rysa na Šumavě nejspíš neuvidíte, jistotu máte ve výběhu na Kvildě nebo v bavorských výbězích.
Největší kočkovitá šelma Evropy
Tělo rysa měří 70 až 120 cm, k tomu krátký, jakoby useknutý ocas s černou špičkou, dlouhý nejvýš 25 cm. V kohoutku má 50 až 70 cm a váží obvykle kolem 20 kg, samice jsou vždy menší (Správa NP Šumava). Poznáte ho podle trojúhelníkových uší se štětičkami černých chlupů a podle licousů. Široké tlapy mu v zimě slouží jako sněžnice.
Skvrnitá kresba srsti je u každého rysa jiná a po celý život se nemění, podobně jako otisk prstu. Právě na tom stojí sčítání: zoologové rozliší jednotlivá zvířata podle snímků z fotopastí. V Česku je rys podle vyhlášky 395/1992 Sb. zvláště chráněný jako silně ohrožený druh a chrání ho i evropské právo.
Jak se rys na Šumavu vrátil
Původní šumavští rysové byli vyhubeni v 19. století, poslední zástřely uvádějí prameny zhruba z let 1830 až 1894. Novodobá historie začala v letech 1970 až 1974, kdy v Bavorském lese neoficiálně vypustili 5 až 7 rysů. Mladá zvířata se sice rodila, stavy ale zase klesly. V letech 1982 až 1989 proto v tehdejším Československu vypustili na území dnešního NP Šumava 17 rysů ze Slovenska.
Populace pak rostla a šířila se podél hraničního hřebene k Hornímu Falcku i do Rakouska, později ale ubyla a stagnovala. Genetici z Ústavu biologie obratlovců AV ČR v roce 2023 zjistili, že populace za prvních 15 let po založení přišla asi o čtvrtinu genetické rozmanitosti; v posledních 20 letech se ale její genetická pestrost už téměř nemění. Z genetického hlediska se chová, jako by v ní žilo jen asi 21 zvířat.
Mladí rysové ze Šumavy dnes sami odcházejí daleko. Samec Ondřej doputoval na jaře 2025 do Brd a jeho bratr Bardi, narozený na Šumavě v roce 2024, se v únoru 2026 objevil v Krušných horách u saského Eibenstocku, asi 160 km vzdušnou čarou od místa narození. Je to nejdelší zmapovaný přesun rysa v Česku. V květnu 2026 pak v CHKO Brdy vypustili mladou rysici, která jako osiřelé kotě ze Šumavy prošla rehabilitací; spolupracovala na ní záchranná stanice Správy NP v Klášterci a Správa NP Bavorský les.
Kolik rysů na Šumavě žije podle monitoringu
Obě správy národních parků sčítají rysy společně každý rok od roku 2009. Na 69 stanovištích na ploše 820 km² stojí sto dní, od 15. září do 24. prosince, 109 fotopastí. Většinou jsou po dvou proti sobě, protože kresba na levém a pravém boku rysa není stejná.
| Sezóna | Samostatní rysové | Koťata celkem | Rysů na 100 km² |
|---|---|---|---|
| 2009/10 | 16 | 12 | 1,37 |
| 2014/15 | 18 | 9 | 1,29 |
| 2017/18 | 29 | 14 | 1,92 |
| 2018/19 | 25 | 22 | 1,77 |
| 2020/21 | 33 | 10 | 2,36 |
| 2023/24 | 19 | 21 | 1,36 |
| 2024/25 | 27 | 22 | 1,99 |
Samostatní rysové jsou zvířata starší jednoho roku. V prvních třech sezónách probíhal monitoring v jiném termínu (od listopadu do února). Zdroj: monitorovací zpráva obou národních parků za sezónu 2024/25.
Sezóna 2024/25 přinesla druhou nejvyšší hustotu od začátku měření a 22 koťat, stejně jako dosud nejlepší sezóna 2018/19. Nízké číslo o rok dřív podle zprávy zčásti způsobily technické potíže na české straně. Zoologové proto považují populaci v jádru území za víceméně stabilní. Nejstarší zaznamenaní rysové, samice Nora a samec Kika, se dožili 14 let.
U čísel z médií sledujte, o jaké území jde. Monitoring obou parků pokrývá jen jádro výskytu. Celou česko-bavorsko-rakouskou populaci naposledy sečetl projekt 3Lynx v rysím roce 2017/18: na 13 000 km² žilo 107 samostatných rysů. Novější souhrnná čísla za celou populaci zatím zveřejněná nejsou (stav v září 2026).
Teritorium, kořist a stopy rysa
Rys žije samotářsky na velkém území. Domovský okrsek jednoho zvířete má podle Správy NP stovky kilometrů čtverečních a často sahá do dvou i tří států. Aktivní je hlavně za šera a v noci.
Rysí rok se počítá od 1. května, protože koťata se rodí v květnu a červnu. S matkou zůstávají do března nebo dubna dalšího roku, pak odcházejí hledat vlastní území. K páření dochází koncem zimy, březost trvá 9 až 10 týdnů a ve vrhu bývá 1 až 5 mláďat (AOPK ČR). Na Šumavě v sezóně 2024/25 měla většina rysic dvě koťata.
Hlavní kořistí je srnec, méně jelen, divoké prase, zajíc nebo liška a také drobní hlodavci. Rys loví ze zálohy: číhá, připlíží se a zaútočí několika dlouhými skoky. Správa NP v roce 2025 zastavila ve svých honitbách lov srnčí zvěře. Srnčí zvěř je hlavní kořistí rysa a v celém parku se jí poslední čtyři roky ulovilo méně než 20 kusů ročně.
V zimě rysa prozradí stopy. Jsou kulaté, mírně nesouměrné a bez otisků drápů, které rys vytahuje jen výjimečně, třeba při lovu. Jak vzácné jsou, ukazuje stopovací akce Správy NP v zimě 2024/25: na 1 250 km prošlých lesních cest našli 35 pobytových znaků rysa, zatímco vlka 169.
Pytláctví, silnice a izolovaná populace
Největší hrozbou je podle Správy NP pytláctví, proto se rysové mimo národní parky obvykle nedožijí vysokého věku. Doložený je případ rysice Michelle, zastřelené v listopadu 2018, když vodila šestiměsíční mládě. Celníci ho odhalili při vyšetřování skupiny lovců, pytláků a překupníků (případ Lovec) a rysici identifikovali s pomocí Správy NP a organizace ALKA Wildlife. S policií a celní správou řeší Správa NP podezření z nelegálního lovu i v posledních letech.
Druhou hrozbou je doprava. Monitorovací zpráva uvádí mezi rysy z obou parků přejeté samice Olinu (2018) a Laru (2022), samce Patrika (2016) a Rica, kterého v roce 2021 srazil vlak. Rysice Tessa uhynula v roce 2012 otrávená. V roce 2017 zahynulo na silnicích v celé česko-bavorsko-rakouské populaci šest rysů.
Třetím problémem je izolace: šumavská populace je od ostatních oddělená, a proto záleží na průchodné krajině, kudy mohou mladí rysové odcházet a jiní přicházet. Konflikty s chovateli jsou vzácnější než u vlka. V roce 2025 řešila Správa NP v NP a CHKO Šumava 12 škod na hospodářských zvířatech způsobených rysem, u vlka 37. V průzkumu z roku 2025 označilo 69 % místních obyvatel za dobře, že tu rys žije.
Kde rysa uvidíte ve výběhu
Na české straně je rys k vidění v Návštěvnickém centru Kvilda Správy NP Šumava, kousek za obcí. Rysí výběh má asi půl hektaru a podle centra v něm žije jedna rysice. Vstup je zdarma, parkovné stojí 50 Kč za každou započatou hodinu. Na výběh se podíváte z vyhlídky, která je přístupná i mimo otevírací dobu budovy a v listopadu, kdy je budova zavřená. Budova má otevřeno denně od 8:30 do 16 hodin, v červenci a srpnu do 17 hodin, v dubnu jen prvních osm dní (stav v září 2026). Psi do areálu nesmějí (u budovy jsou kotce) a krmení pro veřejnost se nekoná. Víc o obci najdete v průvodci Kvilda.
Vlky místo rysa uvidíte v Srní, kde vede nad výběhem vyvýšená lávka; obě centra se dají spojit v jednom dni. Podrobnosti jsou na stránce Návštěvnické centrum Srní a vlčí výběh, přehled všech středisek v článku Návštěvnická centra a informační střediska NP Šumava.
V Bavorsku chová rysy národní park Bavorský les. Areál Tier-Freigelände u Nationalparkzentrum Lusen v Neuschönau má přes 200 hektarů a okruh 7 km, u Nationalparkzentrum Falkenstein v Ludwigsthalu vede kolem výběhů okruh necelé 3 km. Oba areály jsou celoročně volně přístupné a vhodné i pro kočárky (stav v září 2026). Další zvířata a místa najdete v rubrice Příroda Šumavy, o lesích, kterými rys prochází, píšeme v článku Horské smrčiny na Šumavě.
