Co z houbového léčitelství obstálo před vědou?

Léčivé houby jsou téma, které se prodává snadno a dokládá těžko. Chorošovité houby nosil člověk u sebe už v pravěku, latinský název troudnatce lékařského připomíná lékárenské použití a z hub a plísní vzešla tři léčiva, která změnila medicínu. Současně platí, že většina tvrzení o léčivé síle hub zůstává u tradice. Následující text odděluje doložené od tradovaného a končí tím, co z toho plyne pro houby v šumavských lesích.

Proč houby patří k nejstarší lékárně

Houby člověk nevyužíval jen jako jídlo. Dřevní chorošovité houby mají pevnou, kožovitou až dřevnatou dužninu, dají se sušit, dlouho vydrží a dobře se nosí. Právě proto se objevují v archeologických nálezech dřív než většina ostatních druhů, u kterých plodnice do pár dní zmizí.

Druhů hub je přitom nesrovnatelně víc, než kolik jich kdy někdo zkoumal. Hawksworth a Lücking v roce 2017 odhadli jejich počet na 2,2 až 3,8 milionu, zatímco popsaných je řádově sto tisíc. Z toho, že houby obsahují obrovskou zásobu látek, ale neplyne, že kterákoli z nich někomu pomůže.

Troudnatec a březovník provázely člověka tisíce let

Nejznámější doklad pochází z alpské mumie muže z doby kolem konce neolitu. Podle Archeologického muzea Jižního Tyrolska, které mumii i její výstroj spravuje, u ní byly nalezeny dva kusy březovníku obecného navlečené na kožených řemíncích. Muzeum uvádí, že se předpokládá léčebný účel, protože houba se v lékařství používala ještě ve 20. století, a že se jí připisují antibiotické a krvácení zastavující vlastnosti. Formulace je záměrně opatrná: jde o předpoklad, ne o prokázanou léčbu.

Druhou houbou téhož okruhu je troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius). Česká mykologická společnost ho popisuje jako víceletou houbu s kopytovitým kloboukem širokým 50 až 500 mm a až 250 mm tlustým, která roste hojně po celý rok na živých i rozkládajících se kmenech a pařezech listnáčů, především buků a bříz. Jeho jméno drží starší využití: drobivé jádro dužniny slouží jako troud, tedy hmota, která přijme jiskru a udrží žhnutí. S léčením to samo o sobě nemá nic společného, ale vysvětluje, proč lidé tyhle houby sbírali a nosili s sebou.

Nejvýmluvnější jméno má troudnatec lékařský (Fomitopsis officinalis, také Laricifomes officinalis). Druhové jméno officinalis znamená lékárenský a je to doklad, že houba byla součástí lékárenského sortimentu. Česká mykologická společnost ji dnes uvádí jako vzácnou houbu parazitující na modřínech.

Co je o houbovém léčitelství doložené a co jen tradované

Hranice mezi doloženým a tradovaným je u tohoto tématu ostrá a je dobré ji přiznat. Doložené je, že chorošovité houby člověk nosil, že se používaly jako troud a že březovník patřil ještě ve 20. století k léčivým prostředkům. Tradované je prakticky všechno ostatní: konkrétní recepty, poměry, doby užívání a tvrzení o tom, na co která houba zabírá.

U starších textů se navíc snadno zamění houba s něčím jiným. Slovo houba označovalo i mořskou houbu, tedy živočicha, a středověké zprávy o uspávacích houbičkách nasycených rostlinnými výtažky mluví právě o nich, ne o chorošovitých houbách z lesa. Takové zmínky proto nepřebíráme jako doklad o léčivých houbách.

Z téhož důvodu na téhle stránce nenajdete žádné množství, dávku ani postup přípravy. Nejde o opatrnost z formality: u starších návodů obvykle není jasné, o který druh šlo, jak byl zpracovaný a co se tím skutečně léčilo.

Obsažená látka a léčivá houba nejsou totéž

Nejčastější omyl v textech o léčivých houbách je záměna dvou různých tvrzení. Tvrzení, že houba obsahuje nějakou látku, je výsledek chemické analýzy. Tvrzení, že houba léčí, je výsledek klinického zkoušení na lidech. Mezi nimi leží izolace látky, určení dávky, ověření bezpečnosti a srovnání s placebem.

Léčiva popsaná v další sekci vznikla tak, že se účinná látka z houby nebo plísně izolovala, vyrobila v čistotě a dávkovala. Žádné z nich se nepodává tak, že by pacient snědl plodnici. To je rozdíl, který se v marketingu doplňků obvykle zamlčuje.

Platí to i naopak. Houby umí být toxické a některé druhy, které se dřív jedly, se dnes nedoporučují. Co dělat při podezření na otravu a které druhy jsou nejnebezpečnější, shrnuje článek o otravách z hub.

Z plísní a hub vznikla tři zásadní léčiva

Tři léčiva z hub a plísní patří k nejvýznamnějším ve dvacátém století. Penicilin pochází z plísně rodu Penicillium a Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu za rok 1945 za něj dostali společně Alexander Fleming, Ernst Boris Chain a Howard Walter Florey, podle zdůvodnění komise za objev penicilinu a jeho léčivý účinek u různých infekčních onemocnění.

Cyklosporin, bez kterého by se transplantace orgánů vyvíjely jinak, byl poprvé izolován z houby Tolypocladium inflatum na začátku 70. let a jako imunosupresivum byl schválen v roce 1983.

Statiny, léky snižující cholesterol, objevil japonský mikrobiolog Akira Endo nejprve v plísni Penicillium citrinum a později v Aspergillus terreus, a to v 70. letech. Lovastatin, známý také jako monakolin K nebo mevinolin, se stal prvním statinem schváleným americkým úřadem FDA, v srpnu 1987.

Žádný z těchto případů neznamená, že by příslušná houba byla lékem. Znamená, že v houbách a plísních se našly látky, které se po izolaci a zkoušení lékem staly.

Doplněk stravy z hub je potravina, ne lék

Přípravky z hub se v Česku prodávají jako doplňky stravy. Doplněk stravy je právně potravina, jejímž účelem je doplňovat běžnou stravu, a smí se uvádět na trh jen balený a v odměřených dávkových formách, jako jsou kapsle, tablety nebo kapky. Není to lék a neprochází schvalováním, kterým prochází léčivý přípravek.

Co se o potravině smí tvrdit, řeší na úrovni Evropské unie nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin. Na obalu doplňku stravy proto nenajdete, že by přípravek léčil konkrétní nemoc. Když to prodejce přesto tvrdí v reklamě nebo na blogu, je to signál, kterému se vyplatí nevěřit, stav v říjnu 2026.

Praktický závěr je jednoduchý. Houbový přípravek neužívejte místo léčby ani vedle ní bez vědomí lékaře, zvlášť berete-li léky na srážení krve, imunitu, cukrovku nebo cholesterol. O vhodnosti rozhoduje lékař nebo lékárník, ne text na webu, náš nevyjímaje.

Choroše rozkládají dřevo, které v šumavských lesích zůstává

Pro šumavské lesy nejsou chorošovité houby zajímavé jako lékárna, ale jako rozkladači. Troudnatec kopytovitý způsobuje bílou hnilobu napadeného dřeva, tedy rozklad, při kterém se z dřevní hmoty uvolňují živiny zpátky do lesa. Mrtvé dřevo, které zůstává na místě, je proto předpokladem jejich existence, nikoli odpadem. Jak takový les vypadá, popisuje stránka o horských smrčinách.

Vzácné druhy z téhle skupiny mají navíc vlastní ochranu. Červený seznam hub České republiky z roku 2024, který vydala Agentura ochrany přírody a krajiny, hodnotí 1 676 taxonů; vzácné druhy vázané na starý les patří k těm, které z hospodářských lesů mizí nejdřív. Souvislosti ochrany přírody v národním parku shrnuje stránka ochrana přírody v NP Šumava.

Chorošovité houby na kmenech ale nejsou předmětem sběru a do košíku nepatří. Pro jídlo platí, co popisují zásady dobrého houbaře, kdy které druhy rostou ukazuje stručný houbařský kalendář a kde se v národním parku smí a nesmí sbírat, říká návštěvní řád NP Šumava. Další texty o houbách jsou v rubrice houbaření na Šumavě, průběh letošní sezóny sleduje stránka houby na Šumavě aktuálně.

Houba na kmeni buku odvede pro les víc práce než jakýkoli přípravek z ní. Nechte ji tam, kde roste.