Houbařský kalendář pro Šumavu a Pošumaví

Houbařský kalendář ukazuje, kdy rostou houby v jednotlivých měsících. Vychází z údajů České mykologické společnosti (ČMS) a na Šumavě ho berte jako orientaci: jestli houby opravdu rostou, rozhoduje hlavně déšť a teplota, a na horách se celá sezóna posouvá proti nížinám. U každého období najdete několik typických druhů, jejich prostředí a nejnebezpečnější záměnu.

Déšť, teplota a nadmořská výška rozhodují víc než datum

Podle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) houby nejvíc rostou zhruba deset dní po vydatných deštích, když po nich přijde teplé, ale ne horké počasí. Nejčastěji to bývá od července do září. Lidové pravidlo o sedmi až deseti dnech po dešti proto berte jako hrubý odhad, ne jako jistotu.

ČHMÚ ve spolupráci s ČMS každý den zveřejňuje mapu pravděpodobnosti růstu hub. Počítá ji z toho, jak je půda nasycená srážkami za posledních 30 dní, a výsledek upravuje podle teplot za posledních sedm dní a podle ročního období. V létě se totiž voda rychle vypařuje, takže stejný úhrn srážek má v červenci menší účinek než v září. Mapa platí hlavně pro masité mykorhizní houby, které žijí ve spojení s kořeny stromů, třeba hřiby nebo lišky. Pro houby rostoucí na dřevě přesná není.

Třetím činitelem je nadmořská výška. Kvilda leží ve výšce 1065 m, Modrava 985 m, zatímco v Pošumaví jste o stovky metrů níž. Na horách přichází jaro i léto později a podzimní mrazy dřív, takže jarní druhy se tu objevují později a sezóna končí dřív. ČMS to uvádí například u čirůvky májovky, která ve vyšších polohách roste až do léta. Na slatích a v mrazových kotlinách bývá ještě chladněji než v okolí, víc o tom píše článek podnebí Šumavy.

Zima od prosince do února patří dřevním houbám

V zimě rostou hlavně houby na dřevě, které snesou mráz. Na horské Šumavě v tu dobu obvykle leží sníh, zimní houbaření proto patří spíš do nižších poloh Pošumaví, k listnatým stromům v údolích, v parcích a podél potoků.

• Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) roste podle ČMS od listopadu do března v trsech na tlejícím dřevě listnáčů, třeba bříz, buků, olší nebo vrb. Mráz jí nevadí, zmrzlé plodnice po oblevě dál dorůstají.
• Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) roste od října do prosince, za mírné zimy až do jara, na kmenech a pařezech listnáčů, třeba buků, topolů, lip nebo bříz.
• Šťavnatka pomrazka (Hygrophorus hypothejus) se objevuje od října do prosince, typicky po prvních mrazech pod borovicemi na kyselých a písčitých půdách. ČMS ji řadí mezi dobré jedlé houby, ceněné právě kvůli pozdní době růstu.

Nebezpečnou záměnou zimních dřevních hub je čepičatka jehličnanová (Galerina marginata). Obsahuje podle ČMS podobné jedy jako muchomůrka zelená a roste na tlejícím dřevě jehličnanů i listnáčů od srpna do začátku prosince, někdy i brzy na jaře. S penízovkou, opeňkami i podzimními václavkami se tak časově potkává. Kdo sbírá drobné houby na dřevě, musí ji bezpečně znát.

Na jaře smrže, kačenky a májovky, ucháče nechte stát

Jarní houby rostou převážně v nižších a teplejších polohách: v sadech, parcích, na mezích a ve světlých listnatých lesích. Na horskou Šumavu jaro přichází později a smrže patří spíš do nížin.

• Kačenka česká (Verpa bohemica) se v nejteplejších oblastech objevuje už koncem února, nejvíc jí roste na přelomu března a dubna a někdy vydrží do května. Najdete ji ve světlých listnatých lesích a sadech pod jasany, osikami, třešněmi nebo hlohy. ČMS ji vede jako jedlou, upozorňuje ale, že i lidem, kteří ji roky jedli bez potíží, může způsobit silné trávicí obtíže, a doporučuje důkladnou tepelnou úpravu.
• Smrž obecný (Morchella esculenta) roste v dubnu a květnu v zahradách, parcích a světlých lesích, nejraději na písčitých půdách nižších poloh. Podle ČMS je to výborná jedlá houba, která je stále vzácnější.
• Čirůvka májovka (Calocybe gambosa) má hlavní dobu růstu v dubnu až červnu, na horách se ukazuje ještě v létě. Hledejte ji v trávě na loukách a mezích, pod ovocnými stromy v sadech a při okrajích lesů, nezřídka v kruzích. Nebezpečnou záměnou je prudce jedovatá vláknice začervenalá (Inosperma erubescens), která roste od května do září, nejčastěji v červnu, hlavně v teplých oblastech pod buky, habry a lipami.

Ve stejné době roste ucháč obecný (Gyromitra esculenta), hlavně v borech na písčité půdě, často u cest nebo na zbytcích kůry. Dřív se prodával i na trzích, dnes podle ČMS mezi jedlé houby nepatří. Obsahuje gyromitrin a otravy po něm mohou mít podobný průběh jako po muchomůrce zelené. Méně zkušení houbaři ho pletou se smrži.

V létě lišky a první hřiby, s nimi i muchomůrky

V červnu začíná hlavní sezóna hub, které žijí ve spojení se stromy. Kolik jich vyroste, záleží v létě hlavně na dešti, protože v horku půda rychle vysychá.

• Hřib kovář (Sutorius luridiformis) se objevuje od poloviny května, roste až do podzimu a pro mnoho houbařů je prvním hřibem sezóny. Od podhůří výš roste hlavně pod smrky. ČMS ho vede jako jedlý, syrový ale může způsobit trávicí potíže a potřebuje delší tepelnou úpravu.
• Hřib dubový (Boletus reticulatus) roste od května do listopadu pod duby, buky a lípami, hlavně v teplejších oblastech. Na Šumavě ho hledejte spíš v listnatých lesích podhůří.
• Hřib smrkový (Boletus edulis) roste od června do října, nejvíc ho bývá v mladých smrčinách a při jejich okrajích, v nižších polohách stejně jako na horách. Méně zkušení houbaři ho pletou s hořkým a nejedlým hřibem žlučníkem (Tylopilus felleus), jehož jediný kus zkazí celé jídlo.
• Liška obecná (Cantharellus cibarius) roste od června do listopadu a nejvíc jí bývá ve smrčinách středních a vyšších poloh. V 80. a 90. letech na mnoha místech vymizela, podle ČMS je dnes opět hojnější.
• Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha) roste od května do října a bedla vysoká (Macrolepiota procera) od července do listopadu na okrajích lesů, mýtinách a loukách. U obou je nejnebezpečnější záměnou muchomůrka zelená.

S létem přicházejí i muchomůrky. Smrtelně jedovatá muchomůrka zelená (Amanita phalloides) roste podle ČMS nejčastěji v teplých listnatých lesích s duby, buky a habry, výjimečně pod jehličnany, a najdete ji od nížin až do hor. Nezkušení houbaři si ji pletou s pečárkami, bedlami a holubinkami a první příznaky otravy přicházejí až po mnoha hodinách. Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) roste od června do listopadu, syrová je jedovatá a jedlá je až po tepelné úpravě. Plete se s jedovatou muchomůrkou tygrovanou (Amanita pantherina), která roste od května do listopadu hlavně pod duby; její jedlová varieta roste i pod jehličnany ve vyšších polohách. Co dělat při podezření na otravu, popisuje článek jak poznat otravu houbami a co dělat hned.

Podzim je vrchol hřibové sezóny i čas václavek

Když v září a říjnu dost prší, bývá podzim vrcholem hřibové sezóny. Hřiby, lišky a ryzce rostou dál a přidávají se václavky. Na horách sezónu obvykle ukončí první mrazy, v nižších polohách trvá déle.

• Hřib hnědý (Imleria badia) roste od června do listopadu a často až do začátku zimy, hlavně pod smrky. Mráz podle ČMS nesnese. I on se plete s hřibem žlučníkem.
• Václavka smrková (Armillaria ostoyae) roste od září do listopadu v trsech na dřevě jehličnanů, hlavně smrků, a hojnější je od středních poloh výš. ČMS píše, že v některých letech vyroste v jediné výrazné vlně, která trvá jen asi dva týdny. Václavka obecná (Armillaria mellea) roste na listnáčích v teplejších oblastech, na horách je vzácná nebo tam vůbec neroste. Všechny václavky jsou podle ČMS jedlé jen po delší tepelné úpravě, nejméně 30 minut.
• Ryzec smrkový (Lactarius deterrimus) roste od července do října pod smrky, rád na vlhčích místech u potůčků, pěšin a cest. Ryzec pravý (Lactarius deliciosus) roste ve stejnou dobu výhradně pod borovicemi, spíš na vápnitých půdách. Ryzce s oranžovým mlékem jsou podle ČMS všechny jedlé. Pod břízami ale roste ryzec kravský (Lactarius torminosus), který se v Česku většinou uvádí jako nejedlý a někteří autoři ho označují za jedovatý.

Pro Šumavu je důležitý pavučinec výjimečný (Cortinarius rubellus). Od srpna do října se objevuje pod smrky a borovicemi v jehličnatých lesích s kyselou půdou, nejednou přímo v rašeliníku. To je přesně prostředí horské Šumavy. Obsahuje jed orellanin, který poškozuje ledviny, a otrava se podle ČMS může projevit až po dvou týdnech.

Kdy vyrazit na hory a kdy do Pošumaví

Horská Šumava je převážně smrková. V létě a na podzim tu rostou hlavně hřiby smrkové a hnědé, lišky, ryzce smrkové a václavky smrkové, sezóna ale začíná později a končí s prvními mrazy. Nižší polohy Pošumaví mají víc smíšených a listnatých lesů, sadů a luk. Tam patří jaro s kačenkami, smrži a májovkami, letní hřiby dubové a v zimě penízovky a hlívy. Teplé listnaté lesy jsou zároveň prostředím, kde podle ČMS nejčastěji roste muchomůrka zelená.

Velkou část hor zabírá národní park, a kde se v něm houby sbírat smí a kde ne, vysvětluje rubrika Houbaření na Šumavě. Jak houby rostou v probíhající sezóně, sledujeme na stránce houby na Šumavě v sezóně 2026, předpověď najdete na stránce počasí na Šumavě. Konkrétní místa nálezů nezveřejňujeme, chráníme tím vzácné druhy i lesy před sešlapáním.

Tabulka druhů s měsíci, prostředím a záměnami

Měsíce růstu

● hlavní doba růstu podle ČMS, ○ jen někdy (za mírné zimy, v nejteplejších oblastech nebo ve vyšších polohách). Na horské Šumavě se jarní a letní měsíce posouvají později a podzim končí dřív.

Prostředí, jedlost a záměny

Tabulka slouží k plánování, ne k určování. Zásady bezpečného sběru a výbavu shrnuje článek zásady dobrého houbaře.